Jílek to přepískl. Slavia ale Spartě ukázala, že musí ještě o dost přidat
Je to ten nejhorší výsledek pro nezainteresované a zároveň jako by naznačoval, že na tom soupeři byli či celkově jsou stejně. Jenže jestli poslední pražské derby mělo ukázat, jak daleko Sparta po jarním vzepětí a cestě za ziskem domácího poháru i třetím místem v ligové tabulce je, spokojena navzdory bodu z Edenu být nemůže. Navíc je škoda, že další atraktivní téma, tedy boj o krále střelců, naprosto vyšumělo do ztracena…
Ten výrok vzbudil zaslouženou pozornost, ba pozdvižení. „Osobně si myslím, že v herní kvalitě žádný zásadní posun neproběhl. Snížila se ale chybovost zadních řad, zvýšila efektivita vepředu a s výsledky se dostavilo vyšší sebevědomí. Někdy rozhodují maličkosti,“ prohlásil v rozhovoru pro Olomoucký deník bývalý letenský kouč Václav Jílek.
I když se nedomnívám, že hrozivé tápání týmu za jeho vedení bylo pouze jeho chybou, a mrzí mě další promarněná šance pro mladého českého trenéra, je podzimní chaos zn. Sparta v živé paměti ještě natolik, že bych na Jílkově místě raději zachoval zdrženlivost. Nedivil bych se, kdyby si jeho nástupce Václav Kotal pomyslel cosi o nezdárném studentovi, který školí profesora, ale na to je jistě dostatečně nad věcí.
Jenže pozor, to vůbec neznamená, že by měli sparťané podlehnout sebeuspokojení a přesvědčení, že už jim všechno funguje a odteď to bude jenom lepší. Jestli jsou totiž v něčem mistři, tak v tomhle. A pravidelně. Jsem přesvědčen o tom, že progres je na jejich výkonech i hře nepopiratelný, ale zdaleka ne dostatečný. A derby v Edenu to potvrdilo. Můžeme se bavit o tom, že hráli v nepřátelském prostředí, nebo o ubývajících silách v závěru zhuštěného programu, ale Letenští měli rozhodně předvést víc.
Od Sparty není potřeba vyžadovat bezpodmínečné to, aby hrála á la Slavia. Jenže pak musí nabídnout alternativu – v tomto případě jiný efektivní styl hry a její výstavbu. Jenže i v ní byli slávisté lepší. Jejich letitý protivník měl naopak šance často po jejich (zbytečných) ztrátách – v té chvíli jako by také převzal „sešívané“ zbraně v podobě náběhů, ale rovněž je napodobil ve zbabrané koncovce. Obránci Slavie nejspíš tuší, že na mezinárodní scéně by přišel trest, ovšem až na výjimky letenským ofenzivním hráčům rychlostně stačili, byť se museli vracet z nevýhodných pozic, zformovaní mnohdy už k podpoře akcí směrem dopředu.
Nebezpečné standardní situace made in Sparta nebyly k vidění vůbec – v kontrastu s festivalem nápaditosti v podání jejího rivala (ač též bez gólového vyústění). I vlastní rozehrávka trpěla nepřesnostmi, včetně výkopů brankáře Milana Heči, jenž jinak tým podržel skvělými reflexivními zákroky, o tom žádná. Silný slávistický střed pole opět v podstatě eliminoval Bořka Dočkala a spol., jakkoli v závěru prvního poločasu dokázali převzít iniciativu. O tom, že by po nástupu útočníka Libora Kozáka alespoň do druhé půle došlo na boj o krále střelců, pak nemůže být vůbec řeč. Škoda…
Jako tradičně už padla slova, že derby sklouzlo k válce. V tomhle vyhecovaném utkání na tom mívají podíl obě strany. Na té domácí by si opravdu měli pohlídat, aby žlutou kartu nemusel dostat vedoucí mužstva Stanislav Vlček. Na té sparťanské si zase musejí Lukáš Štetina, na něhož si slávističtí fanoušci „zasedli“, či Ladislav Krejčí, jenž v jedenadvaceti letech vystupuje suverénně jako mazák, dobře vyhodnotit, kdy emoce pomáhají a kdy je lepší soustředit se v první řadě na preciznost vlastního výkonu.
Sečteno podtrženo, kurz sparťanské plavby je správný, úkolů na ní je však ještě dost. A trenér Kotal to jistě ví.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 35 | 69:12 | 85 |
| 2 |  | 35 | 68:24 | 76 |
| 3 |  | 35 | 66:40 | 60 |
| 4 |  | 35 | 48:52 | 51 |
| 5 |  | 35 | 55:51 | 51 |
| 6 |  | 35 | 47:43 | 47 |
