Sedm důvodů, proč musíte mít Součka rádi. I kdybyste (náhodou) nechtěli
To je pořád Souček sem, Souček tam... Hele, není už poslední dobou trochu přesoučkováno? Není, jen houšť a větší kapky! Působení záložníka Tomáše Součka ve West Hamu budí obdiv a nadšení: ať už díky jeho mocnému přínosu na hřišti, nebo vystupování. Až se anglické popové zpěvačky i spoluhráči nechávají unést – jako kapitán „kladivářů“ Declan Rice, jenž vzkázal: „Toho chlapa musíte milovat!“ Jako by to byla ozvěna slov, která na adresu jiného Čecha v Premier League kdysi pronesl trenér Arsenalu Arséne Wenger: „Jestli milujete fotbal, milujete i Rosického.“ No, nemusí to být tak horké, ale podobnou přízeň si zaslouží i tenhle Tom. Big Tom. A zde je sedm důvodů proč.
1. To je story!
Pohádkám už odzvonilo, ale sympatie Součkovi musí přinést už „jen“ úžasný příběh kluka z Havlíčkova Brodu, který překonal překážky a vydrápal se až na vrchol. Byly časy, kdy se mu mnozí smáli kvůli jeho stylu běhu a mysleli si, že to moc daleko nedotáhne. Ještě před pěti lety měl těžké zdravotní trable a nestáli o něho ve Vlašimi ani Frýdku-Místku. A nejdříve ho chtěla poslat pryč i trenérská parta Jindřicha Trpišovského na Žižkově. Vyhráno neměl ani poté, co začal nastupovat za Slavii. To je výživná látka...
2. Sportovní výkonnost
Pěkná vyprávění jsou fajn, ale fakta jsou... fakta. Ta Součkova při tom hovoří jasně. Byl nepostradatelnou součástkou, vlastně spíš motorem, tedy computerem Slavie, jak ho nazval Trpišovský. V tuzemské lize odehrál 123 zápasů, v nichž nasázel 31 gólů. A hlavně: už nyní lze říci, že se prosadil v Premier League. Ano, na místě je připomínka, že se na něj soupeři začnou lépe chystat, na druhé straně to už se čekalo i v evropských pohárech. Dosavadní bilance v anglické lize je výmluvná: 30 zápasů, 8 tref. Žádná vedlejší, ale hlavní role. Nepopiratelný přínos pro mužstvo, chvála expertů i trenérů soupeře, všeobecné uznání. Well done!
3. Univerzálnost
Jeho „pracovní zařazení“ se zjednodušeně vměstnává do termínu defenzivní záložník. Jenže on se staromódní šabloně klasické „šestky“ správně vzpírá, stejně jako jakýmkoli jiným. Mimochodem, jako syn brankáře by se klidně uplatnil mezi třemi tyčemi. Někteří v něm viděli stopera. A než se přesunul do zálohy, sázel góly v útoku. Je všestranný, zvládá všechny potřebné dovednosti pro defenzivu i ofenzivu, s výtečnou poziční hrou a výjimečným zakončením po standardních situacích. Jestliže jeho osudový trenér (tahle fatalita ale platí i obráceně) Trpišovský myslel „totálním fotbalem“ to, že všichni hráči útočí i brání, Souček je fotbalovým atypem a zároveň prototypem takového „univerzálního vojáka“. Naplňuje moderní pojetí zmíněné pozice, venku už to tak mají dávno.
4. Charakter
V tom nejširším slova smyslu. A v tomhle unikátním případě to vydá na celý seznam položek. Začneme pracovitostí, v českém prostředí mimořádnou. Pokračujme ochotou přidávat si, makat na sobě. S tím souvisí nezdolnost, která Součka provází ve zlomových chvílích jeho kariéry. Zvláštní udivující vnitřní jistota, že se neztratí, že se mu povede dosáhnout svého. Pak je tu skromnost, jež pro něho není brzdou. Normálnost přitom neznamená nudu, Souček baví. Pokračujeme: Pozitivní přístup, který se projevuje na hřišti i při rozhovorech. Bezprostřední chování, z něhož není cítit kalkul, ale nehraná upřímnost. Je originální individualitou i příkladným týmovým hráčem, který se spíš dříve než později stane přirozeným lídrem. Sečteno podtrženo, Souček popírá tvrzení, že ve fotbale musíte být prostě tak trochu „svině“. S prominutím. Nemusíte. I když jedenáct takových vás v mužstvu být nemůže. Prý.
5. Adaptabilita
Fuj, to je slovo... Jenže ono na něj sedí. Je obdivuhodné, jak se tenhle čahoun dokáže ve velkém fotbale rychle přizpůsobit novým podmínkám, jinému prostředí. Jistě, pomohl tomu třeba i kousek štěstí, jako na Žižkově, ale on mu šel naproti. Jeho přesun do West Hamu mohl vzhledem ke stavu týmu a jeho záchranářským starostem budit obavy, zda to byla správná volba. Česká posila se však okamžitě zapracovala a záhy si získala respekt spoluhráčů. Výkony na hřišti, ochotou odevzdat všechno, neprodleně se naučit nové věci – takže činy i (anglickými) slovy. Ostatně, ani v reprezentaci neměl počáteční hluché období, kdy si musel zvykat. Právem mu v ní bude patřit kapitánská páska.
6. Férovost
Ačkoli se za zápas dostane do nespočtu soubojů, hraje čistě, bez tvrdých faulů, natož nějakých zákeřností. To už se sám stane obětí nějakého drsného ataku, jako ještě v dresu Slavie od legendy Baníku Milana Baroše. Přitom se svou 190 centimetrů vysokou postavou by ve vzdušných soubojích mohl mít problémy a sem tam někoho nešetrně trefit. Až na výjimky se nedostává ani do konfliktů – a když už, nemá potřebu žalovat na jiné. Jako po derby s letenským útočníkem Benjaminem Tettehem, podezřelým z toho, že na bývalého slávistického habána plivnul. Mimo hřiště to vytáhl parťák ze Slavie a nyní i z West Hamu Vladimír Coufal.
7. Význam pro český fotbal
Gentlemani z Ostrovů prominou, buďme taky trochu sobci a mysleme sami na sebe. Stále dost tuzemských hráčů zjišťuje, že nároky doma a v cizině se diametrálně liší. Další problém je výběr správného angažmá a jeho načasování. Ani Souček se nehodí do všech soutěží, pro uplatnění za hranicemi byl nicméně díky vlastní píli a cílevědomosti i Trpišovského drilu v Edenu skvěle připraven. Chlapík, který už se stal Fotbalistou roku i vítězem tuzemského Zlatého míče, má teď nakročeno ještě výš. Takové borce český fotbal nutně potřebuje, aby se posouval dopředu a měl správné vzory. Nejen pro rok 2021...
