KOMENTÁŘ ŠTĚPÁNA FILÍPKA | O jednom rozhodně není pochyb: Pavel Nedvěd vyjel výtahem pětihvězdičkové rezidence jménem World Football do nejvyššího patra a na dlouhá léta se zabydlel v luxusním apartmá Juventusu Turín. Klobouk dolů, opakovaně, z bývalých českých fotbalistů moderní éry to po konci kariéry dotáhl nejdál. Ze dne na den však zaklaply dveře a odevzdal klíč. Převrat v turínském vedení tedy nesmí smazat to, čeho dosáhl, a zároveň zásadně ovlivní to, jakou roli dál bude ve fotbale hrát.
Držitel Zlatého míče byl vždy pro český fotbal neocenitelnou reklamou. Bránu do Turína navíc otevíral výpravám z vlasti, ať exkurze vedl Miroslav Pelta, nebo Jaroslav Tvrdík. Představoval prestižní spojku pod Apeninami. Lze se bavit o tom, jaký byl jeho podíl na řízení klubu, na druhé straně nikdy svou úlohu nelíčil neskromně, nestál o publicitu.
Při hodnocení třaskavého dění v Juventusu je na místě maximální opatrnost. Snadno může dojít k míchání různých věcí, což je u podezření z finančních přešlapů nanejvýš citlivé. I kdyby se nic neprokázalo, lehce přitom zanechají skvrnu na pověsti. Jinou linkou je ekonomická bilance, další možné názorové rozpory v rodině Agnelliových, s velkoklubem spjaté, eventuálně další faktory.
Konec v Turíně je obrovský zásah, byť může přinést i úlevu. Je to další z milníků na Nedvědově cestě. Ukáže se, zda se bude chtít uplatnit i mimo turínské zdi – a zda se pro jiné prostředí a úlohu hodí. A to v době, kdy vstoupil do nové etapy soukromého života, jehož zkoumání nechme jiným. K tomu utužovaná vazba na italské, obecně zahraniční prostředí. To pojí Nedvěda s Petrem Čechem, který se pro změnu krátce pohyboval v boardu Chelsea – a také je k mání.
Nejen zakořenění v cizině hovoří proti tomu exponovat se doma. S tím se pojí i riziko využití, zneužití. Plány s Nedvědem měl hlavně Pelta, jenž by však rád v pozadí fakticky vše řídil sám. Na Nedvěda si „myslel“ i technický ředitel FAČR Michal Prokeš a jeho lidé, zhusta nyní figurující v hnutí Fevoluce. Opatrnosti i tady není nazbyt. Stejně jako reálného zhodnocení vlastních sil.
Nabízí se i diplomatická mise na UEFA či FIFA. A ač se pojem fotbalový ambasador vžil pro ty, pro něž je (prý) manažerská činnost příliš, byla by cenná i tahle perspektiva – naplněná úctyhodným obsahem. Pokud jde konkrétně o Nedvěda, rezonuje po celém světě. Bez debat.
Věřme, že události v Turíně ho negativně nepoznamenají a jeho tvář bude za čas shlížet z těch správných plakátů…
Témata:
blog, juventus, sport, Štěpán Filípek, Juventus Turín, fotbalové blogy, fotbal, FIFA, UEFA, Chelsea FC, Juventus FC, Pavel Nedvěd, Miroslav Pelta, Jaroslav Tvrdík, Turín, Zlatý míč, Fotbal na Heureka.cz
Související články
