Pánové Priske, Trpišovský, Koubku... Nebuďte alibisti a udělejte si pořádek!
KOMENTÁŘ ŠTĚPÁNA FILÍPKA | Ve středu večer se mlátili chuligáni na trávníku, místo hráčů tam běhali policejní těžkooděnci... A taky se prý v Plzni hrál fotbal nebo co. Nechutné dění po finále domácího poháru, který po vítězství 2:1 ovládla Sparta, naprosto přebilo sportovní aspekt. Ukázalo jen, jak jednostranná a ode zdi ke zdi je v Česku debata o policii na stadionech. To je na širší téma, nicméně zapadnout by nemělo ještě jedno, které se bohužel váže k samotnému průběhu zápasu. Přehnaně agresivní chování hráčů a opět nedůstojné chování laviček. Velmi si vážím práce trenérů Briana Priskeho, Miroslava Koubka, Jindřicha Trpišovského a dalších, ale, pánové, nebuďte alibisti. Za to, co se hlavně za postranní čárou děje, nesete hlavní odpovědnost vy. Nikdo jiný.
Nejde vůbec o to, kdo hájí jaké barvy, padni komu padni. Dlouho trvalo, než se začalo poukazovat na to, jakým stylem se chová zejména slávistický realizační tým v čele s nejhlasitějším křiklounem Zdeňkem Houšteckým. Jenže poslední dobou se čím dál víc řeší i osazenstvo sparťanské lavičky a stranou nezůstává ani ta plzeňská. Pořádně živo je samozřejmě i jinde, kde do mely vstupují rovněž ukřičení manažeři klubů, třeba jako Veliče Šumulikoski na Slovácku. Jenže top trojka je logicky nejvíce na očích, udává trend a má být vzorem. Ať už jde o vedení hráčů a jejich chování, nebo to, co se odehrává za lajnou.
Odpuzující obrázek v obou směrech naposledy nabídlo právě pohárové finále. Je zcela zjevné, že sparťané se zpátky na vrchol vydrápali díky zvýšené agresivitě. Už nejsou za otloukánka, získali si respekt, předčili v tom konkurenty. Obecně v pořádku. Ale zákroky typu Jana Kuchty na Robina Hranáče nebo Matěje Ryneše na Lukáše Červa k tomu nepatří, jako by je přemohla mohutná inspirace právě probíhajícím MS v hokeji. Ostatně dvanáct červených karet v jedné sezoně, to je naprosto obludná bilance pro každý tým a tímhle se Brian Priske opravdu chlubit nemůže. Vyvolává to otázky, zda s tím vůbec něco dělá. Že tragická bilance nezastavila Letenské na cestě k úspěchům? Zlehčovat to znamená vykročit na cestu do pekel.
Nejedná se ovšem pochopitelně zdaleka jen o sparťany. Kolikrát se jen propíralo chování plzeňského útočníka Tomáše Chorého, který se diví, že ho prý nikde nemají rádi, ale neodpoví si na otázku proč. Došlo to v každém případě tak daleko, že už je dopředu podezřelý... Bezohledných zákroků či faulů ohrožujících zdraví protihráčů je v lize plno. Když je jejich terčem vlastní borec, kolikrát se mohou třeba Houštecký a spol. vzteknout, když je to naopak, asi jim to přijde OK. Pokud vedete hráče k agresivitě, pohybujete se na tenké hranici, kdy už to pak budete těžko korigovat.
To samé pak platí o chování hráčů v přerušené hře, vůči protivníkům i rozhodčím. Jistě, sudí si za to z nemalé části mohou sami, pořád se říká, jak si mají zjednat respekt. Jenže i v tom je přehazování odpovědnosti na jiné. Víte co, začněte u sebe! Řekněte si, jaký podíl máte sami na tom, jak nezřídka vypadaly ligové šlágry, souboje nejlepších. Jinak se vám to dříve či později vrátí, najmě na evropské scéně.
A jsme přímo na lavičce. Opět příklad z lítého zápasu o to, kdo zvedne nad hlavu pohár. Dospělo to k „návštěvě“ v táboře soupeře, sparťanský kustod Luděk Stracený předvedl sprint jak z dob své hráčské kariéry, rozhodčí poslal ven i plzeňského kondičního trenéra Martina Kastnera. Ještě jednou, klidně bez jmen: kustod a kondiční trenér. Tím nijak neznevažuju jejich profese, ale to už jste se dočista zbláznili?! Je naprosto neadekvátní a nepřípustné, aby se do
