Nevěřil bych, že budeme bojovat o play off. Syn je nejlepší lék na prohru
Za hodinu je půlnoc, zrovna jsem přijel domů ze zápasu s Los Angeles. Je to náš největší rival, zápasy s Kings jsou derby. Porazili jsme je pětkrát v řadě, věřili jsme si i tentokrát. Ale nevyšlo to. Prohráli jsme 2:4. Hrozně se trápíme v přesilovkách, mnohdy se ani nedostaneme ke střele. LA víc chtělo, i když už jsou mimo šance na play off, předčili nás, což mě štve. Výhra by náš ke čtvrtému místu přiblížila na dva body. Místo abychom se docvakli, tak to jsou pořád čtyři body. Zápas na nic. Jediným pozitivem večera je, že si premiéru v NHL odbyl gólman Pepa Kořenář. Naši dvojku Devana Dubnyka vyměnili do Colorada, takže dostal šanci. Do utkání ho trenéři nasadili na třetí třetinu. Zvládl ji skvěle. Nepustil ani gól, odvedl super práci.
Náladu mám ale pod psa. Nadechli jsme se, tohle nás zase trochu zabrzdilo. Zbytečně. Upřímně však můžu říct, že ještě pár týdnů zpátky bych nevěřil, že o play off můžeme zabojovat. Ztráceli jsme deset bodů. Najednou týmy kolem toho dost prohrály, nám se dařilo. Koukl jsem se na tabulku a vidím, že nám schází pár bodů. To se pak na tu tabulku člověk koukne i rád, doteď jsem ji dlouho obcházel obloukem.
Je super, že pořád máme o co hrát. Schází nám ještě nějakých šestnáct zápasů, z nichž budeme muset vyhrát takových dvanáct, ne-li víc. Těžká šichta, ale nic nevzdáváme. Atmosféra v týmu se ohromně zvedla. Měli jsme čtyři výhry, pak dva dny volno. Odlehčený trénink. Všichni se smáli, byla sranda.
Do kabiny se pak vyloženě těšíte.
Když jste ale na chvostu a bez šance na cokoli, je to strašně těžké.
Za sebe jsem rád, že mi to teď taky docela jde. Boduju, nemám výpadky. Každý zápas hraju kolem dvaceti minut, pokaždé jdu třeba na dvacet vhazování. Vždycky to samozřejmě může být lepší, popravdě si ale
