Real Madrid vstřebává nečekaný šok. Na podzim neporazitelný tým, kterému se všichni klaněli, zakončí sezonu s největší pravděpodobností bez trofeje. Nároční fanoušci si rychle našli viníky. Vlna kritiky se valí na trenéra Ancelottiho i některé hráče. Real by se ale neměl zachovat unáhleně.
Pokud tým vyhraje 22 zápasů v řadě, o jeho potenciálu a síle lze jen těžko pochybovat. A přestože Real Madrid předváděl v novém roce mnohem nevyrovnanější výkony, neměla by v klubu zavládnout panika. Drastický řez není potřeba.
Začněme u osoby Carla Ancelottiho. Italský stratég dokázal v první sezoně na lavičce „Bílého baletu“ získat vytouženou La Décimu, navíc vyhrál domácí pohár. Zároveň za dva roky nedokázal vrátit do bílé části Madridu ligový titul (letos má ještě teoretickou šanci, prakticky je ale rozhodnuto). A tím vůbec největším zklamáním je samozřejmě čerstvé vyřazení od Juventusu v Lize mistrů.
Hodnotit Ancelottiho jen podle trofejí by ale nebylo úplně přesné. Ital totiž dokázal velmi důležitou věc, která může být základem pro úspěchy v následujících letech. Zklidnil atmosféru v týmu, získal si všechny hvězdy a dostal do týmu náladu „jeden za všechny, všichni za jednoho“.
Samozřejmě udělal trenér Realu i chyby. Možná až příliš lpěl na svých oblíbených hráčích, přestože se jim nedařilo. Příkladem za všechny je Gareth Bale. Zároveň velmi malou rotací trochu „zazdil“ potenciál Jesého či Chicharita. Ale znáte trenéra, který chyby nedělá?
Další důležitou věcí je, že pouze vyhodit trenéra by bylo laciné gesto. Real by si musel připravit náhradu. Ne jako v minulosti. V momentě, kdy se trenéři v královském klubu střídali jako na běžícím páse, byly úspěchy výjimkou. A když nějaká trofej přece jen přišla, šlo o úspěch jednorázový.
K tomu, aby klub vyhrával dlouhodobě, je potřeba koncepční práce. Vedení Realu by určitě mělo Ancelottimu vyčíst chyby a ten by měl být schopen se z nich poučit. Byla by ale hloupost nedat mu k tomu prostor. Minimálně šanci v další sezoně by měl zkušený kouč dostat. Dlouho bez úspěchu totiž nikdy nezůstal. Navíc se nikde nerýsuje trenér, který by byl pro Real terno.
Podobným případem je již zmiňovaný záložník Gareth Bale. První sezonu měl skvělou, v té letošní se stal jedním z obětních beránků. Faktem je, že Velšanovy výkony zůstaly za očekáváním. Ale zanevřít na hráče s takovým potenciálem? To by nebylo moudré.
V následujících dnech samozřejmě uslyšíme, že „závěr sezony bez trofeje je pro Real tragédií“ a že „se to Realu nesmí stát“ a tak dále. Nemám to rád. Možná je to klišé, ale všichni prostě vyhrát nemůžou. O (ne)úspěchu často rozhodují detaily. Třeba neproměněná Ronaldova penalta proti Valencii, nebo Jamesova hlavička do břevna na hřišti Juventusu.
Že tyto maličkosti v dnešním vyrovnaném fotbale často rozhodují o titulech, je jasná věc. Neměly by ale rozhodovat o celkovém směřování klubu. A to ani v případě nenasytného klubu z Madridu. Real by se měl ponaučit z nedávné minulosti a zachovat se trochu jinak. Rozumněji. Unáhlené změny mu nikdy nepomohly.
