Za sebou nechává odkaz, který přísluší velmi malému počtu lidí. Až s démonickými rysy. To, co dokázal Niki Lauda, by už dnes nedokázal nikdo zopakovat. A je to dobře, protože jej unikátním činí nejen to, čemu všemu dokázal odolat, ale také to, čeho všeho dosáhnul.
Niki Lauda byl ztělesněním pevné vůle, až tvrdohlavé odolnosti, cílevědomosti, umíněné touhy neprohrát. Naznačil to už v raném období své kariéry. To když jej rodina bankéře vůbec nechtěla pustit k závodění. Rozešel se s ní, nabral si půjčky u bank a vyrazil za svým. Respekt, který si později vybudoval u Enza Ferrariho, mu přinesl honorář dost velký na splacení všech dluhů.
O jeho děsivé nehodě na Nürburgringu bylo napsáno dost. Připomeňme snad jen, že to nebyly plameny, které jej ohrožovaly na životě, nýbrž chemikálie z hasicích přístrojů, které významně poškodily jeho plíce. Že vynechal jen dva následující závody lze bez nadsázky považovat za zázrak, který by dnes neměl obdoby. Už jen proto, že by jej zpátky do auta nepustili lékaři FIA. Tenkrát si ale jezdci sami rozhodovali o svém osudu.
Velmi povedený film Rivalové, jakkoli přikrášlený smyšlenými prvky dramatizace a určitým zjednodušením charakterů postav, je velmi krásnou poctou Laudova nasazení. Nenechte se ale moc zmást: zas takový puritán Niki Lauda nebyl a s děvčaty si užíval jen o něco méně, než slavný soupeř James Hunt v dnes už skoro biblické bitvě. Taková prostě byla úžasná sedmdesátá léta.
Niki Lauda zdaleka nebyl jen rychlým pilotem, ale velmi bystrým člověkem a šikovným byznysmenem. Jakkoli pro něj musely být události z Nürburgringu 1976 těžké, možná by vyměnil svůj život za 223 jiných, které vyhasly na palubě letu Lauda Air 004 z Hong Kongu do Vídně v květnu 1991. Stroj Boeing 767 jeho společnosti postihla za letu technická závada, se kterou piloti nebyli schopni nic udělat. S bolestmi s tím spojenými se musel Niki Lauda vyrovnat po svém a nepochybně to přispělo potlačení jeho sentimentálnosti, pokud kdy nějakou měl.
Jsem ale přesvědčen, že s velkou pokorou Niki Lauda po celá léta přijímal druhou šanci, která mu byla po roce 1976 nabídnuta. Neodhodil svou jedinečnou výbavu pojmenovat velmi trefně jednou větou problém, který jiní neviděli, k nelibě početného zástupu managementu týmů, pro které pracoval. Není sporu o tom, že jeho přínos byl instrumentální složkou úspěchu současného týmu Mercedes, do kterého před lety přivedl Lewise Hamiltona. A že jeho intelekt, manažerské zkušenosti a kariéra pilota vnášely důležitý extra rozměr do způsobu, jakým byl a pořád je celý tým řízen.Niki Lauda odešel a s ním kousek „staré dobré“ formule 1.
Jeho zdravotní stav byl od loňské transplantace plic už náročný. Bojoval s vervou sobě vlastní, ale je to boj, který se nedá bojovat věčně. Způsob, jakým se s nástrahami osudu Niki Lauda vyrovnával, je inspirací pro mnohé. Inspirací, která tady s námi zůstane na věky věků.
Témata:
formule, motorismus, blog, úmrtí, formule 1, sport, Tomáš Richtr, Niki Lauda, Sport na Heureka.cz
Související články
