Útočník Martin Růžička se vrací do formy, kterou měl nějakých pět roků zpátky, když rekordně vyhrál bodování základní části. Velká síla pro Třinec. Hodně se mi líbí, mám rád takové typy. Umí s pukem, umí kličku, umí zakončit akci. Je to ale hráč, který potřebuje hodně času na ledě, aby mohl ukázat svoji sílu. V Třinci jej má.
Růžička je silný na přesilovce. A když se mu daří v ní, daří se mu i ve hře. Pamatuji si, že když vyhrál bodování, hrál přesilovku třeba celé dvě minuty. To pro hráče není kondičně až takový problém. V přesilovce je to spíš o pozici, aby si ji uměl správně vybrat. Na třech, čtyřech metrech si hledáte prostor, moc tam toho nenabruslíte. Když Růžička puk dostane, umí zakončit. Ovšem pozor, je technik, umí i nahrát. Má hlavu nahoře, pořád vidí hru. Z levé strany má v přesilovce všechno před sebou. Umí vystřelit nahoru, stejně tak přihrát do gólovky na druhou stranu.
Navíc je pravák, to je do přesilovek plus. Zrovna Třinec má sice praváků hodně, ale jinak jich v lize zase tak moc není. Je to výhoda - podívejte se, jak přesilovky hrají Jakub Klepiš v Mladé Boleslavi, Marek Kvapil v Liberci nebo i Kuba Lev ve Vítkovicích.
Růžičkovi také sedí lajna - je jedna z nejlepších v lize. Marcinko je silný, vysoký, hraje skvěle před bránou, nedá se odstavit. Rákos je pohyblivý a důrazný, k tomu technický Růžička. Sedí jim to a funguje. Vzdáleně by se možná dali přirovnat k Bonkovi s Varaďou, když takhle s Růžičkou hrávali v mistrovské sezoně. Ale jen typologicky, Bonk a Varaďa měli daleko víc zkušeností i schopností, byli na mnohem vyšší hokejové úrovni. Není divu, v NHL toho měli odehráno spoustu a v extralize to jenom uplatnili.
Roli může hrát i to, že Venca Varaďa s Růžičkou hrál. Jako trenér mu dá prostor. Ví, že jej potřebuje. Přináší to ovoce, Martin cítí důvěru. A přesně to mu vyhovuje, potřebuje důvěru vnímat. Samozřejmě je pak pro trenéra trošku problém, jak to s časem na ledě skloubit. A vyladit tak, aby to bylo bez problémů. Faktem je, že Růžička potřebuje být v klubu, kde mu šanci dají a kde mu opravdu věří. Když ví, že bude lídr, je pak vynikající.
Otázka je to pak i u národního mužstva. Tam takový prostor, který by potřeboval pro svoji hru, nedostane. Samozřejmě mu trenér čas na ledě dát může a já věřím, že by se pak i v reprezentaci prosadil. Ale brát jej do třetí čtvrté formace nemá cenu. Když se na přesilovky nedostane, tak pro národní mužstvo přínosem nebude.
Já jsem třeba Růžičku v reprezentaci neměl. Když jsem ji vedl, byl právě v Rusku a moc se mu tam nedařilo. Jiní naši hráči v KHL vypadali v tu dobu líp. Podle mého mu právě pobyt v Rusku trošku ublížil. V Chabarovsku ani v Čeljabinsku mu asi tak nevěřili. Do toho zranění, nevyjde vám pár zápasů a klub ztratí trpělivost. Martin není hráč do čtvrté formace. Musí hrát v prvních dvou, jinak ztratí svoji sílu a hernost.
Co si navíc pamatuju, tak Chabarovsk ani Čeljabinsk nebyly kluby pro něho. Horko těžko se drží na spodku tabulky a není to tam jednoduché ani po stránce cestování. Dlouhé štreky, velký časový posun. Mezi Moskvou a Chabarovskem je třeba sedm hodin rozdíl a jak se létá ještě dál, dá to i deset hodin.
Takhle tam pendlují pořád, hráči pak mají těžké a složité se takovým podmínkám přizpůsobit. Čeljabinsk je na tom sice geograficky trošku lépe, ale jinak taky hrával spíš průměr ruské ligy. Defenzivně a hlavně dozadu. V takovém týmu vyloženě ofenzivní hráč těžko vyletí.
Témata:
extraliga, blog, Liga mistrů, Třinec, vladimír vůjtek, sport, hokej, Martin Růžička, Hokej na Heureka.cz
Související články
