Dočetl jsem se: „Ester nezplodil žádný systém. Vše naopak dokázala navzdory systému. Hledala svoji vlastní cestu, která se vyznačovala především tím, že vůbec nespoléhala na stát. Na rozdíl od většiny národa!“ Za sebe dodávám: „To je pravda, ale jenom částečně.“
Podívejme se na to střízlivýma očima. Nejprve vyjadřuji respekt k Jankovi a Zuzaně Ledeckým , tedy rodičům Ester. Rodič je zpravidla objevitel talentu, první inspirátor a motivátor, nezřídka první trenér dítěte. Je tím důležitým faktorem, který většinou rozhodne o budoucím osudu potomka, v našem případě o sportovní kariéře. Píše se i o tom, že rodiče Ester Ledecké neposílali své děti do školy, učili se s nimi sami. Janek Ledecký údajně nainvestoval do sportovní kariéry své dcery 12 milionů Kč.
Podobný příběh představuje pan Zacha u svého syna – dnes hráče NHL. Jedná se o model výchovy, kdy je sportovní vývoj dítěte v prioritách rodiny zařazen na první místo. I tento model – mimo systém – dal panu Zachovi v jeho konkrétním případě za pravdu. Jeho syn dnes hraje NHL.
Jak Ester Ledecká, tak Pavel Zacha mladší – podpořeni sebeobětováním rodiny – dospěli vlastní cestou na absolutní vrchol. Až potud k tomu není moc co dodat, než ještě jednou vyjádřit úctu rodičům, kteří věřili v úspěch svého dítěte.
Pravdou ovšem není, když někdo tvrdí, že konkrétně Ester Ledecká vůbec nespoléhala na stát. Například v přípravě na letošní ZOH byla podpořena v roce 2017 celkovou částkou 4,8 milionu korun (v letech 2015 a 2016 to byla zhruba poloviny této částky), a to dílem od Českého olympijského výboru (což reprezentuje stát), dílem od lyžařského svazu (to je taky stát) a rezortního sportovního centra Ministerstva obrany Dukla (a to je rovněž stát).
K této částce by se navíc musely přičíst další náklady Dukly, protože Ledecká sama i část jejího realizačního týmu v tomto resortním centru je zaměstnána (tedy i placena). Je vcelku přirozené, že sportovec, který se stane elitním, volí často vlastní cestu, volí postup, kterému věří, a k němu si vyvolí spolupracovníky a druh přípravy. A to samozřejmě něco stojí…
Je nabíledni, že k tomu musí sehnat i další sponzorské peníze. To v případě Ledecké pomáhá zajišťovat agentura Sport Invest. A tak se z určitého pohledu dostává tak trochu mimo systém, protože jde vlastní cestou.
Jen si třeba představte, kdyby spor o biatlonovou techniku běhu mezi Koukalovou a trenérem Rybářem přerostl do takové roviny, že by naše další národní hrdinka přešla k jinému, třeba zahraničnímu trenérovi. Okamžitě by se začalo křičet: Koukalová pracuje mimo systém! Přestože český biatlon je jedním z mála dobrých příkladů systémové práce. A proto když se začne hlásat „vyrůstá mimo systém“, je třeba dodat, co je tím myšleno. Takže to shrnu.
Zaprvé: není pravda, že by stát nevydával dost peněz na to, aby byly zajištěny podmínky pro rozvoj sportovních talentů.
Zadruhé: není pravda, že by většina sportovních svazů neinvestovala relativně dost peněz do systému přípravy talentované mládeže.
Zatřetí: je pravda, že svazy ani při nejlepší vůli nemohou investovat miliony do individuální přípravy každého i nadměrně talentovaného juniora, dokud se alespoň částečně neprosadí v mezinárodní seniorské konkurenci.
Začtvrté: není pravda, že pokud se závodník prosadí třeba i díky mimořádnému úsilí a investicím lidí tzv. mimo systém (v případě Ledecké rodiče), stát prostřednictvím příslušných organizací (ČOV, sportovní svaz, resortní centrum) neinvestuje značné prostředky na zajištění kvalitní přípravy.
Zapáté: je pravda, že stát od roku 1989 naprosto rezignoval na horizontální podporu a rozvoj odbornosti, takže nám v kolektivních hrách schází know-how a v individuálních sportech jdou sportovci často vlastní cestou nebo prostě pracují se zahraničními odborníky. A to je moje zásadní výtka vůči státu, tedy ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
Čili, jak zde často opakovaně burácím: JEŠTĚ VÍC NEŽ PENÍZE NÁM SCHÁZEJÍ MOZKY A PÉČE O ODBORNOST. Takže pokud někde příště budete číst, že sportovec uspěl „mimo systém“, nemusí to znamenat, že není finančně podporován, ale že si svou cestu zvolil sám.
