Je za námi mistrovství světa ve volejbale, a my známe staronového krále na další 4 roky. Je jím Polsko – země volejbalem posedlá. Vím, volejbal není fotbal, ale pro nás, volejbalisty, je MS vedle olympiády největší okamžik. Navíc se dnes pokusím volejbal tak trochu zasnoubit s fotbalem. Jak?
Je to už bezmála deset let, kdy jsem stál při kvalifikaci na MS jako trenér v aréně. Bylo to také naposledy, kdy jsme vybojovali postup. Zkusím srovnávat s fotbalem, protože je nás čtyřicet tisíc registrovaných a nekonečné množství neregistrovaných a volejbal byl vždy tak trochu český sport.
V hledišti haly v Turíně jsem si poctivě dělal poznámky a pozoroval, kam se volejbal posunul od doby, kdy jsem tam stál. A jako průvodce tímto článkem pozvu pana kolegu Páníka, jemuž mimo jiné gratuluji k výborné práci ve fotbalovém Baníku a držím mu palce.
Bohumil Páník totiž nejenže zná z vlastního působení země obou finalistů MS, tedy Polska a Brazílie (a ví dobře, co tam volejbal znamená), ale navíc mi jednou osobně asistoval při natáčení televizní volejbalové školy. Tehdy okamžitě pochopil, co jsem po něm chtěl, přeladil pohotově z fotbalu na volejbal a byl vnímavým sekundantem. Zkusím shrnout své poznatky do několika bodů.
Zaprvé mě úplně praštila do očí individuální hráčská vybavenost. Znovu pokročila a začíná mít charakter míčové ekvilibristiky, ať už obranné zásahy v poli, rukama, lokty, rameny, nohama či trupem s cílem za každou cenu a všemi prostředky udržet míč ve hře (fotbal – možná „ubraň, jak můžeš“), nebo absolutní variabilitou a technickou vybroušeností útočníků na síti (variabilita zakončování útočných akcí – máte takovou kategorii, pane kolego?).
Zadruhé zakládání útoku. Od Martina Haška a Jardy Hřebíka vím, jaký důraz kladete vy, kopačky, na přechodovou fázi z obrany do útoku. Volejbalovou paralelou je zakládání útoku, čili příjem podání jako fundament útoku. Zatímco ve fotbale se klade důraz na rychlost přechodové fáze, ve volejbale se akce zrychluje až v útoku, poněvadž nám při prvním a druhém odbití soupeř nepřekáží. Zato při zakládání, což je vlastně přechod z obrany do útoku, se klade obrovský důraz na nechybování a přesnost.
Čím lépe se podaří zpracovat míč po servisu, kdy rychlost často přesahuje 110 km/h, tím lépe se nahrávači realizuje překvapivá a rychlá distribuce nahrávek. Zde nastal na letošním MS rovněž posun. Zatímco ještě při mém působení, ale i na minulém MS 2014 byl příjem smečovaného podání obstaráván třemi hráči, letos u několika družstev (USA, Rusko) už důsledně čtyřmi, a to dokonce i ve složitých postaveních. Důvod je nasnadě: minimalizace chyb a nedostatků při přechodu do útoku, který ve volejbalu statisticky rozhoduje.
Zatřetí: jestliže mluvím o útoku, pak už dávno platí, že se útočí výhradně z vystřelených nahrávek. Novinkou posledních let je, a tento šampionát byl přesvědčivým důkazem, že se tato kombinace realizuje po špatném příjmu, tedy ze vzdálenosti nahrávajícího až 4-5 metrů od sítě, což je pro útočníka na hranici rizika zvládnutelnosti, poněvadž útok po velmi vystřelených nahrávkách je pro smečaře technicky velmi náročný. Ale tyto nároky si vynutil vývoj hry. Ostatně ve fotbale tomu není jinak, která obrana dá útočícímu týmu čas a prostor?
Začtvrté se při útoku výrazně zvýšila aktivita při tzv. vykrývání, což je pojistka, když je vlastní smečař zablokován a míč směřuje zpět do našeho pole s cílem udržet míč ve hře a opakovat útok. U vás, pane kolego, něco jako zajišťování útočné fáze, pro případ náhlého protiútoku soupeře.
Zapáté, a zde jsme zcela jistě na stejné lodi, manšafty hrají s výpočetními středisky v zádech. Trenéři pracují v průběhu utkání s obrovským množstvím aktuálních informací, které obstarává technický štáb, včetně toho, že trenér může okamžitě sledovat na opožděném videu průběh předešlé akce.
Zašesté mně osobně udělalo radost, že přeci jenom výška hráčů nepřevážila nad umem a mnoho klíčových smečařů družstev má mezi 190-200 cm. Jednu dobu se už totiž zdálo, že kdo nemá dva metry, nemá v mužském profesionálním volejbalu co dělat…
Postřehů z právě ukončeného MS ve volejbalu je podstatně víc, ale ty si nechám pro ryze volejbalové prostředí. Nicméně, pane kolego Páníku, děkuji za doprovod a hodně štěstí. Ostrava je již po lepším fotbalu dlouho lačná.
Související články
