Video se připravuje ...
Při tradiční redakční poradě měsíčníku Coach jsme se dostali s kolegy z redakce Sportu do sporu ohledně kauzy Baroš, resp. reakce trenéra Páníka na tuto kauzu. Na naší názorové různici bylo zřetelně vidět, jak se dva zcela zdůvodnitelné názory mohou nesmiřitelně střetnout, i když, jak se dočtete, oba jsou podpořeny pochopitelnými argumenty. Inu, jde o úhel pohledu…
Nejprve fakta. Milan Baroš, kapitán fotbalistů Ostravy, fauloval nešetrným způsobem soupeře Tomáše Součka. Byl vyloučen a následně se dle disciplinární komise dopustil urážlivých a hanlivých výroků vůči rozhodčím. Poněvadž se u něj jednalo o recidivu, vyslechl si trest zákazu startu na 5 zápasů a finanční pokutu ve výši 150 000 korun.
Spor jsme měli s našimi kolegy ze Sportu v tom, že jsme měli každý jiný pohled na postoj trenéra Páníka k této kauze. Lukáš Tomek a Petr Schimon hájili etické stanovisko, čemuž rozumím. Podle nich byl ve faulu útočníka evidentní úmysl a trenér Páník měl podle jejich názoru silně ubrat ze stoprocentní obhajoby Baroše.
„Kdybych viděl opravdu cílený náběh loktem do protihráče, tak bych byl samozřejmě kritický ke každému. Ale byla to souhra náhod, kdy oba ztratili orientaci a došlo k nešťastnému střetu,“ řekl Páník v rozhovoru den po utkání se Slavií.
Naše trenérské křídlo v redakční radě, tedy Michal Barda, Michal Ježdík a já, všichni víme něco o tom, jak se vede profesionální tým na nejvyšší úrovni, a proto jsme tlačili jiný pohled, tedy pochopení pro jednání trenéra. Na lékárnických vahách odvažovaná trenérská rozhodnutí totiž vycházejí ze znalostí osobností hráčů a z dlouhodobě budovaného partnerského vztahu hráč – trenér.
Zdůrazňuji slovo partnerský, protože čím víc je hráč skutečným partnerem trenéra, tím je větší osobností. Doby, kdy trenér byl pánem a hráči jeho poddanými jsou pryč. Vztahy s hráči trenér utváří filigránskou prací a citlivým odvažováním mezi demokratickým a autoritativním přístupem.
Dobrý trenér své hráče dobře zná, ví o jejich slabinách i přednostech, citlivých místech, ale především mu bojovníci v jeho týmu zastávají určité role, z nichž plynou příslušné úkoly. Od doby, kdy se v Evropě neválčí, je vrcholový sport humánní náhražkou války, a tudíž trenér vede svoje vojsko jako generál do boje. Potřebuje od svých vojáků především, aby bojovali v duchu zvolené strategie. Zdůrazňuji slovo bojovali, protože v boji holt lítají třísky…
Já vím, možná by mi někdo řekl, že sport je záležitostí gentlemanů. Souhlasím, za některé Barošovy akce bych ruku do ohně nedal a na rovinu říkám, že mi jeho chování ani v minulosti příliš sympatické nebylo, co ale hájím, je postoj trenéra. Stejně, jako jsem zde svého času hájil trenéra Vrbu v kauze Limberský, plně chápu trenéra Páníka. Ať už si o faulu myslel cokoli, nechtělo se mu do role arbitra, ani moralisty, a z hloubi duše rozumím tomu, že se musel veřejně postavit za svého kapitána.
Možná to šlo udělat i taktičtěji, ale trvám na tom, že generál musí své vojáky hájit a chránit. Chápu i to, že Barošovo chování mohlo být na hranici etiky. Jako občan často veřejně hájím etické principy, ale etika fotbalového prostředí se neutváří jedním výrokem trenéra Baníku Ostrava.
My ani nevíme, zda to Baroš od Páníka mezi čtyřma očima pěkně neschytal, ale pokud by ho měl na veřejnosti někdo kritizovat, tak na to má právo vedení klubu, protože poškodil jméno klubu a svou neúčastí v pěti zápasech oslabil družstvo.
Disciplinární komise FAČR rovněž hráče varovala před případným dalším incidentem – to je všechno v pořádku, ale trvám na tom, že trenér má řešit hraniční situace s hráčem ve vlastní kuchyni a nedopustit, aby si na něm smlsnula veřejnost. Na to tady máme média. Zodpovědný kouč může velmi tvrdě, veřejně, vystoupit vůči hráči, pokud vědomě nesplnil taktické úkoly nebo pokud přímo negativně ovlivnil výsledky družstva. Může kritizovat hráče v rámci jejich společné práce, což je hra a výsledek.
Trenér však není soudce, který posuzuje chování z hlediska rozporu se zákonem, ani rodič, který je zodpovědný za výchovu svého potomka. Samozřejmě, že i trenér vrcholného dospělého manšaftu působí na chování hráče. Ovšem nepřímo, a určitě ne veřejnými prohlášeními!
Lukáš Tomek a Petr Schimon hájili principy etiky, a protože je znám jako seriózní novináře, zcela rozumím jejich úhlu pohledu. Nás pochopte, že hájíme trenérské kolegy. Trenér je totiž vždy tak trochu namazaný mezi dvěma chleby: z jedné strany hráči, z druhé vedení klubu, a umět v tom prostoru existovat je někdy pěkná láce. Jedním z principů směrem k veřejnosti je být loajální k vedení klubu a zároveň chránit své hráče.
Barošův flastr? Ještě na nižší hranici, zní z disciplinárky
Video se připravuje ...
Související články
