Minule se ke kauze motivačního proslovu v brněnské hokejové kabině vyjádřil ve svém blogu na iSport.cz Marek Sýkora. I já musím přiznat, že mě překvapila protichůdnost reakcí na vystoupení trenéra Stloukala, které bylo emocionální a klidně mohlo mít svůj účinek. Taky vím, že se nacházíme v hokejovém prostředí, a zde se nemůže mluvit ve verších. To by hráči byli pěkně zmatení. Nepochybuji ani o tom, že tento způsob vyjádření může někomu imponovat. Jak hráčům, tak třeba i jejich rodičům. To, co vyvolává vzrušené reakce, není obsah, ale forma.
Vůbec si nemyslím, že se v mluvě ve sportovním prostředí nemůže tu a tam objevit sprosté slovo. To někdy proslov okoření. Já jsem ovšem v tom tónu trenérovy řeči slyšel aroganci či nadřazenost. A pardon, ale nadřazenost není totéž, co přísnost.
Pro přísnost zvedám vehementně pravici. Neodsuzuji toho trenéra, protože to snad myslel i dobře, možná chtěl být jen vtipný a do určité míry vtipný byl. Ale rozhodně mi takové chování neimponuje.
Neimponuje mi především proto, že takto se nepůsobí na silné osobnosti. Možná na tvrdé hokejisty – tvrdé chlapy. Ale tvrdý chlap ještě neznamená silnou osobnost. A „na hrubý pytel, hrubá záplata“, říkává se. Hrubost u trenéra se propíše do hrubosti hráčů.
Ale psychická a fyzická odolnost nemá s hrubostí nic společného. A už nechávám stranou, že preferuji v životě i jiné hodnoty, a přestože jsem byl vrcholovým hráčem, tak si myslím, že sportovec nemá být jen egoistické monstrum zaměřené pouze na úspěch.
Ale: i když nechám vyšší lidské hodnoty stranou, i když budu mluvit z perspektivy hokejové šatny, i když si nemyslím, že trenér musí jednat s dorostenci jako rovný s rovným, přesto tvrdím, že bez respektu k lidské bytosti, byť ještě nedozrálé, to nebude fungovat.
Komfortní zóna
V reakcích na tuhle kauzu dochází k nebezpečnému matení pojmů. Marian Jelínek v reakci mluvil o tom, že chtěl trenér Stloukal vytáhnout hráče z komfortní zóny. Pro mě znamená vytahování z komfortní zóny něco jiného, a co?
Tvrdší podmínky ANO, přísnost ANO, pevnou ruku ANO, důraznou autoritu ANO, důslednost v dodržování režimu ANO, ale hrubost a arogancí NE.
Ctižádostí trenéra má být spíš vychovávat osobnosti, pevné v názorech a postojích, poch, pevné v charakteru. V tomhle věku hledá mladý člověk svou identitu. Ta se nehledá na povel, ale právě povelům navzdory.
Víte, taky jsem se v šatně vzteknul, vzduchem létalo všechno, i odpadkový koš. Ale bylo to s dospělými ve vyhrocené životní situaci play off a jako reakce na charakterový úlet jednoho hráče. Navíc jsem se celému týmu za své chování omluvil, že i když jsem byl v právu, neudržel jsem nervy na uzdě. Snad cítíte, že to je jiná písnička.
V případě brněnského hokejového trenéra se o žádnou vyhrocenou situaci nejednalo. Byl to styl jednání, který nerespektuje, že proti němu stojí lidská bytost, byť teprve puberťák. Jak se může někdo domnívat, že taková trenérská neurvalost hráče zocelí nebo vytáhne z komfortní zóny?
Poslechněte si, jak trenér dorostenců Techniky Brno tvrdě tepe hráče: Budeš žrát tvaroh!
Video se připravuje ...
Přece z komfortní zóny je vytáhne tvrdá práce, překonávání těžkostí, nekompromisní vyžadování plnění praktických úkolů od trenéra a samozřejmě i tlak na životosprávu a její kontrolu. Lidsky se „tvrdne“ v akci, v konfrontaci, na bojišti, ale ne v šatně při trenérských proslovech.
Lidé se učí a výchovně utvářejí dvěma odlišnými způsoby. Buď se inspirují od druhých, přejímají od nich vzorce myšlení a chování, nebo něco sami vyzkoušejí a vytvoří vzorce vlastní.
Mojí trenérskou ambicí je podpořit druhy druh učení, které vycházejí z hráče samotného. Vždyť je přece mnohokrát potvrzené, že nejcennější je to, co přichází z hráčova nitra, je to pevnější a trvalejší. Tenhle vnitřní hlas totiž v učení umí um přehlušit i trenérské hulákání. Jenom si to trenér často nechce připustit a míní tenhle hlas překřičet. A to je moje druhá výhrada vůči chování trenér brněnského trenéra.
Totiž že čím větší hráčská a lidská osobnost (a ty přece hledáme), tím méně se bude podřizovat práskání bičem a tím více bude prosazovat vlastní postoj. Hulákání asi funguje na masu, ale na osobnosti nikoli.
Související články
