Pavel Bárta
Premium
14. července 2020 • 12:40

Eliáš o Síni slávy, vojně v Devils i Stloukalovi: Na každého jednou dojde

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Stále platí, že v hokejové Síni slávy svítí české vlajky jen u jmen Dominik Hašek a Václav Nedomanský. Do užší nominace letos pronikl Patrik Eliáš (44), ale mezi vyvolené se nevešel. Zatím ne. „Když jsem viděl ta jména, bylo to neskutečné. Stačí se podívat, kdo další tam ještě byl a třeba se tam taky nedostal,“ říká dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a ikona New Jersey Devils.



Jeho největším favoritem byl slovenský kamarád Marián Hossa. Do Hockey Hall of Fame ho uvedou tento podzim, Patrik Eliáš si musí ještě počkat. Po dvou sezonách skončil jako asistent u české dvacítky, dál se pohyboval taky kolem týmu Devils, kde na jeho počest vyřadili dres s číslem 26. Taky trochu vyčkává, co mu změny ve vedení klubu přinesou. V rozhovoru pro iSport Premium zavzpomínal na skvělou kariéru, vrací se i ke kouči Martinu Stloukalovi, s nímž před lety spolupracoval, než zjistil, že se nechal napálit.

Když jste si přečetl nominaci nových členů Hockey Hall of Fame, nenapadlo vás, že tam někdo chybí? Nedoufal jste, že byste se mohl mezi vyvolené dostat letos taky?
„Kamarádi z Ameriky mi krátce předtím psali, že gratulují k užší nominaci kandidátů, kde bylo moje jméno taky zmiňováno. Ale ve stejné situaci jsem byl poprvé už loni. Vím, že kolikrát nezáleží jen na tom, jestli někdo vyhraje Stanley Cup, není to jen o bodech a individuálních oceněních, je to kombinace všeho. Když jsem viděl ta jména, na rovinu říkám, že to bylo neskutečné. Stačí se podívat, kdo všechno tam ještě byl a třeba se tam taky nedostal. Alex Mogilnyj byl můj spoluhráč, kterého jsem obdivoval, Alfredsson, Brind´Amour…“

Dá se říct, že Jarome Iginla byl největší favorit?
„Iginla si členství stoprocentně zaslouží. Je zrovna z těch, co nezískali Stanley Cup, ale prožil fantastickou kariéru. Dvakrát vyhrál olympiádu, v NHL působil dvacet let, posbíral několik trofejí. Připsal si 1300 bodů, je ve dvacítce nejlepších střelců, sehrál o nějakých 300 zápasů víc než já. Ale přiznám se, že nejvíc jsem věřil Mariánu Hossovi. Patří do stejné věkové kategorie, jeden z kamarádů Čechoslováků. Taky velká hokejová postava, nejen z hlediska ofenzivních čísel. Pro tým byl neskutečně platný dopředu i dozadu. Už před konečnou nominací jsem mu psal, že přeju hodně štěstí, a pak mu pogratuloval.“

iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč za první měsíc + zdarma vstup do saunového světa >>>

Když se vrátíme k vám, rozbil jste představu, že New Jersey nemá tvořivé útočníky, že to je tým orientovaný vyloženě na defenzivu. Vnímal jste to tak?
„Po celou moji kariéru tak na nás pohlíželi a v Devils to tak vedli. Já sám jsem se rozmáchl jen párkrát. Generální manažer Lou Lamoriello říkal, že mu stačí, abychom dali jeden gól a vyhráli. Chtěl to tak hrát a málokterý z trenérů přišel s něčím jiným. Obrana vyhrává šampionáty a každý, kdo v tom vyrůstal, byl tak nastavený. Proto jsme měli v mužstvu málo hráčů vyloženě do ofenzivy. Takoví tam dlouho nevydrželi. A i já to tak bral. Četl jsem článek, kde jeden novinář obhajoval můj výběr mezi kandidáty do Síně slávy a zároveň připomněl, že v můj neprospěch možná dost hraje právě to, že jsem byl v defenzivním týmu a nikdy jsme nebyli zvlášť ofenzivně naladění.“

Myslíte, že jste na tom byl bit?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud