ZDENĚK JANDA - Byl to moment, jenž se mi ze všech světových šampionátů, které jsem měl to štěstí sledovat na vlastní oči, vedral nejvíc do paměti. Ten nevídaný gejzír radosti, který vybuchl po vyrovnávacím gólu v semifinále se Švédy v roce 2010. Už málokdo věřil v zázrak. Málokdo doufal.
Ale potom se k puku dostal Karel Rachůnek a nekompromisně ho osm sekund před koncem poslal do branky. Česko zavalila euforie. Šťastný střelec okamžitě vystartoval ke střídačce, aby se o blažený pocit podělil se spoluhráči.
Slávu nechtěl pro sebe, na to on nebyl. Chtěl se podělit. Rachna, kachna, tohle označení zlidovělo. Moc dobře si vybavuju ten pohled na šťastného obránce, když po zápase kráčel k novinářům. Byl dojatý, oči se mu leskly. Ale nejenom kvůli tomu gólu. Kvůli něčemu mnohem, mnohem důležitějšímu.
Před pár dny se mu narodila dcerka. Právě jí věnoval tu památnou trefu. Stejně jako následné zlato. Když jsme se potom potkali v leteckém speciálu, který zlaté hochy přepravoval k dojemnému přivítání v Praze, znovu jsem mu gratuloval k narození dcerky.
Vybavuju si, jak mi pevně stiskl ruku, usmál se. A říkal: Díky, zlato je dobrý. Ale rodina je rodina...
Moc dobře jsme ho chápal. Sám mám doma tři děti. O to víc na celou tragédii koukám hlavně z toho rodinného pohledu. Odešel skvělý obránce. Ale hlavně táta dvou dětí. Těm bude chybět nejvíc.
Až Matěj s Kačenkou vyrostou a budou se dívat na video z památného zápasu, budou moct být na tátu pyšné. Nejen za ten gól. Rachna kachna se navždy vepsal do českých hokejových kronik.
Díky za ty krásné okamžiky.
Témata:
tragédie, Karel, Rachůnek, jaroslavl, khl, janda, zdeněk, Rusko, sport, hokej, Sport na Heureka.cz
Související články
