Zase zavelel ten Straka. Kdo také jiný... A plzeňský sen trvá dál
Strhaný výraz v jeho obličeji po sobotní blamáži nepotřeboval další komentář. Vřelo to v něm. Věděl, že ještě jeden podobně zpackaný zápas, a sen o historickém titulu nejspíš vyprchá. A tak Martin Straka, plzeňský majitel, šéf, kapitán a jednoduše největší klubová legenda, zavelel. Nemusel v kabině nijak řvát, všichni vycítili, že se pan šéf zlobí... Včera v utkání proti Zlínu opět ukázal, jaké má srdce.
Už je to obehraná písnička, ale tak to prostě je. Mužstvo vytáhl z bryndy, stejně jako v šestém čtvrtfinále s Litvínovem. Už tehdy to s týmem vypadalo bledě.
Tým cestoval k „Chemikům“ s vědomím, že ztráta znamená konec sezony. A Straka i s bolavou hlavou, protože se tehdy ukrutně trápil. Jak by řekl Jaromír Jágr, jeho největší hokejový parťák: netrefi l by snad ani vodu z lodě...
Tam to svoje prokletí protrhl. Proměnil nájezd, slavil výhru. Pak postup do semifinále. Teď je zde finále. A právě jeho nezkrotná touha může Plzeň vyhoupnout až na vrchol.
Že by mu to leckdo přál? To je jasné. Jenže na zásluhy se nehraje. Rovněž Zlín má nárok na to opíjet se šampaňským...
Když už jsme u těch přání, napadá mě jiné. Aby si Martin Straka rozmyslel svůj dávný konec v reprezentaci. Přesně takového vůdce by totiž tým potřeboval... O tom není pochyb. Zvlášť teď, když NHL tolik hráčů nedodá...
