Strakův comeback nevyšel. Další pokus může přijít před Soči
Chápu obě strany. Trenéra Aloise Hadamczika, že se rozhodnul „hučet“ do Martina Straky, hokejového velikána, aby si ještě sezonu prodloužil na šampionátu.
Za ten pokus to stálo. V době, kdy je reprezentace bez osvědčeného lídra, by právě plzeňský srdcař byl tou pravou volbou. Nepochybuji o tom, že by roli tahouna na ledě, ale i v kabině perfektně zvládnul. Ale rozumím i 40letému veteránovi, že do toho nakonec nešel.
Poslední rok měl hlavu v permanentním stresu, moc dobře věděl, že tohle je pro jeho Plzeň ten zlomový rok, v němž už ten titul musí vyjít... Tomu dětskému snu se celý oddal.
A teď, když si ho splnil, to z něj všechno spadlo. Ponořil se do oslav. A není jednoduché se opět zase nastartovat. Zvládnout šampionát, navíc jakožto kapitán a klíčový muž, to není žádná sranda.
Strakův comeback do reprezentace tedy nevyšel. Opět. Těch pokusů už bylo víc, největší osobnost extraligy vždy odolala. Škoda. I tak je třeba Strakovi za vše, co pro český hokej udělal, zatleskat. Ale ještě není vše ztracené. V únoru je přeci olympiáda v Soči!
A co říkáte na dávné bájné spojení Jágr – Straka? Dohromady jim v tu dobu bude 83 let, ale na věku přece nezáleží... Takže, „Stráčo,“ připrav se na další díl přemlouvání! V tu dobu, během sezony, žádné extraligové oslavy nebudou...
