Posazení kapitána Patery proti Vítkovicím? Chtělo to více citu!
Vyhrál olympiádu, čtyřikrát mistrovství světa. Ve 42 letech patří k největším osobnostem extraligy. Pavel Patera, uctívaný kapitán kladenských Rytířů. V neděli v zápase s Vítkovicemi ho kouč Zdeněk Vojta před třetí třetinou „posadil“. Moment, který nelze jen tak přejít... Krok rozproudil logicky dost emocí.
Žádný hokejista není nedotknutelný. Každý trenér má právo i tu největší hvězdu stáhnout ze hry, o tom není sporu. Zvlášť v situaci, kdy se mužstvo sune ke dnu a nutně potřebuje vyhrávat. Mimořádná doba si žádá mimořádná opatření. Chápu.
Přesto tvrdím, že kladenský trenér mohl citlivou situaci vyřešit mnohem elegantněji. Aby nerozvířil tolik zlé krve. Především ve svých vyjádřeních. Po utkání se o klubové legendě, bez jehož přínosu a bojovnosti by si klub ještě v době, než ho svým převzetím spasil Jaromír Jágr, těžko udržoval extraligovou přítomnost, vyjádřil hodně nešikovně.
Z Patery, oddaného kladenského srdcaře, udělal v televizním rozhovoru víceméně „škodnou.“ Hodil na něj porážku s Vítkovicemi tím, že mu vyčetl účast na ledě při klíčovém vyrovnávacím gólu v oslabení. To ano. Jenže přesně stejný podíl viny měli i ostatní hráči, včetně obránce Tomáše Kaberleho. Všichni si dávali přednost a puk v osudný moment nikdo neodpálil.
Trenér někdy musí být hlavně psycholog. A diplomat. Což Vojta příliš nezvládl. Není zrovna šťastné, když v přímém přenosu o Paterovi, jenž, mimochodem, s přehledem ovládá týmové bodování (s osmibodovým náskokem na druhého Treilleho), řekne, že je mu jedno, že ho posadil. A nehledí na to, jestli je někdo Petr, nebo Pavel.
Mohl ho posadit, to ano. Na to má právo. Jestli si to nestárnoucí útočník zasloužil, nebo ne, nechme stranou. Kouč je zodpovědný. A basta... Ale proč sahal k takovým siláckým prohlášením? Proč citlivou situaci nepřešel konstatováním, že se pokusil oživit hru tím, že stáhnul sestavy a na to doplatil právě i Patera? Proč si neodpustil takové rýpnutí a slova o tom, že tým netáhne tak, jak by měl?
Chápu, že se taková slova 42letého klíčového představitele zlaté generace mohla dotknout. V každém týmu platí určitá hierarchie. A Pateru prostě nelze považovat za běžného „pěšáka.“ Když už se trenér rozhodne, že ho posadí, musí zvážit i to, jak o nastalé situaci promluví. Trochu většího citu by tentokrát vůbec neškodilo.
A ještě jedna věc. Proč ho kouč nutil sedět a mrznout celou třetinu na střídačce? Hráč takového formátu, když už musí sedět, by měl mít aspoň možnost odejít do kabiny...
Kladno bez Patery je totiž poloviční. To se ukázalo už mnohokrát. Ani on nemá sice aktuálně oslnivou formu, ale pořád je nepostradatelný. Troufám si tvrdit, že bez něj by se Rytíři už teď rovnou mohli chystat na baráž.
