Nový šéf národního týmu Jandač: Trenér, který se velké výzvy bát nemusí
Obsáhlý lednový rozhovor s Josefem Jandačem pro Sport Magazín jsem uvedl větou: „Ví, že nepřichází jako muž, z kterého by byl celý hokejový národ u vytržení. Ale nebojí se toho. A slibuje maximální práci, odhodlání.“
V květnu se na tomhle sdělení nic nemění. Čas, kdy 47letý hokejový expert přichází, je tu. Co se stalo mezitím? S nadupanou Spartou odvedl v play off výbornou práci, i když zlato neklaplo. Zase ne. Ve finále prohrála s Libercem. Jako reprezentační asistent absolvoval moskevský šampionát, který fanoušky bavil. Byl to báječný zážitek. Ale medaile necinkla.
Nic z toho Jandačovi vstup na nejprestižnější hokejovou střídačku v roli šéfa neulehčilo. Přichází navíc po Vladimíru Vůjtkovi, trenérském velikánovi. Tomu se podle očekávání podařilo uklidnit českou hokejovou hladinu, která byla po odchodu Vladimíra Růžičky kvůli úplatkářské aféře rozbouřená.
Navíc si získal velké sympatie. Fanoušci dlouho nelibě nesli, že tenhle vážený pán působí u Slováků, ne u Čechů. Teď se dočkali a hned ho zahrnuli přízní a komplimenty. Tak proč odchází?
Jenže trenérský veterán dlouho předem avizoval, že s prací kouče definitivně sekne. Svaz tedy hledal s předstihem nové řešení, volba logicky padla na Jandače. Což byl správný krok.
Na rozdíl od charismatického „pána s nadhledem“ se nebude moct spolehnout na příval pochval, fanoušky si bude muset získat prací. Ale nemá se čeho bát. Na to je zvyklý. Jako „teoretik“, který hokej na nejvyšší úrovni nikdy nehrál, nedostal nic zadarmo.
Za vším stála tvrdá práce
Všechno si vybojoval systematickou prací. V očích fanoušků mu teď může pomoct i to, že Vůjtek veřejně přiznal, že to byli právě Jandač s Kalousem, kteří ho přesvědčili, aby v Moskvě s týmem předváděl odvážnější agresivní hru. Hlavní kouč na to přistoupil. A byl z toho sexy hokej.
Ovšem místo orgasmu ve čtvrtfinále přišlo kruté vystřízlivění. Byl to zbytečný konec, Američané byli k poražení. Jak už včera upozornil deník Sport v obšírném rozboru, ani z trenérského hlediska závěr utkání nebyl stoprocentní (bez odvahy sáhnout do sestavy, diskutabilní složení nájezdníků). Takže za moderní hokej plus, za závěrečné utkání minus. I tohle částečně padá na nového šéfa střídačky.
Jandač v minulosti prokázal, že se výzev nebojí. Dvakrát se proklestil se svými týmy z první ligy do extraligy. Navíc v reprezentaci jako asistent nasával um Vladimíra Růžičky (má i zlato z Německa z roku 2010) a Vladimíra Vůjtka. Teď je na Jandačovi, aby si z každého z nich vzal to potřebné. Rozvahu (Vůjtek) i odvahu vycítit v pravou chvíli, jak do týmu, možná i nečekaně, zasáhnout (Růžička).
Jandač tohle snad vycítí. Dal do kupy silný realizační tým, takže životní roli může přijmout s kuráží. Sebevědomí mu nechybí. A věřme, že ani pokora.
