Kádr pro šampionát je na papíře. Už v úterý byl i ve vlaku směr Bratislava. Jaký je? Silný. Nemá cenu kolem toho opatrně našlapovat. Ne. Mužstvo má prostě říz. Fanoušci jsou hladoví, šest let po sobě medailové šampaňské z ledniček nevytáhli. Dočkají se? Píše se to rok co rok: Ten tým na to má!
Má. I když konkurence nespí. Ostatní velmoci daly do kupy hvězdné výběry, stačí jen mrknout, co nabízí Švédové nebo Rusové. Jenže ani Češi nemusejí sedět v koutě. Mají deset hráčů ze zámoří. A rozhodně ne tuctových, kteří by oblékli národní dres jenom díky tomu, že vživotopisu mají vyryté NHL.
Kouč Miloš Říha celou sezonu mluvil o evropském jádru, pouze vyšperkovaným zámořským artiklem. I když mu bývalí kolegové z nejostřeji sledované střídačky vzkazovali, že budování nemá cenu, zarputile, tedy přesně ve svém stylu, na tom trval. Je fajn, že ho okolnosti donutily k tomu, že současný výběr vypadá tak, jak vypadá.
O roli lídra je postaráno. Kapitán Jakub Voráček v téhle roli s céčkem vyráží na třetí šampionát. Zase o něco vyzrálejší, zkušenější, navíc díky pozdějšímu startu NHL už je s týmem delší dobu, byl i předešlý týden na Slovensku. Mohl si vnitřní nastavení vyladit, osahat si ho. Moc dobře ví, jaké ingredience fungující tým potřebuje.
Takže od čeho se bude odvíjet případný úspěch? Především od muže na střídačce. Šedesátiletého trenérského barda, který absolvuje premiérový šampionát. Říha sestavil tým, jenž může být funkční. Úspěšný. Jenom ho nesmí svými kroky udusit. Kabina národního týmu je mimořádně citlivý organismus.
Velký trenér se pozná podle toho, že přesně dokáže vycítit, co je třeba. Kdy trvat na svém, i na tvrdých trénincích za každých okolností. Kdy naopak polevit. Respekt se nezíská řvaním ani ukazováním síly. V šedesáti se člověk těžko mění. Ale aby český tým mohl na šampionátu pomýšlet na úspěch, potřebuje od všech, aby přesně pochopili svoji roli. Včetně prošedivělého šéfa.
Související články
