Proč může být Peking jiný? Protože Červenka a Krejčí. Jen to nepromarnit
POZNÁMKA ZDEŇKA JANDY PŘÍMO Z PEKINGU | Vím, už je to otravné to pořád dokola omílat. Ale fakta jsou fakta. Kdy naposledy Češi brali světovou medaili? Psal se rok 2012. I tenhle letopočet končí dvojkou, takže to bude za chvíli deset let… Tehdejší bronz na šampionátu už je zaprášený, od té doby samá doufání. Ta se postupně změnila v rezignaci, otrávenost. Český hokej se ocitl v pozici, že doba sucha platí za standard.
Ještě před pár dny bylo rozpoložení fanoušků podobné. Jenže výkony proti Švýcarům i Rusům v nich přece jenom zažehly plamínky. Bude z toho oheň? Nebo stačí lehký vánek, aby to uhasil? Reprezentace je na dobré cestě, aby klapla první varianta. Teď jde o to, aby nezůstalo zase jenom u doufání. Tím by otrávenost dostala další nálož.
Proč zrovna Peking by měl být jiný? Třeba proto, že kapitán Roman Červenka, dlouho neoprávněně fanoušky zatracovaný, hraje v životní formě. Vyzrál, je hladový, uvědomuje si zodpovědnost, neschovává se.
Protože má tým také Davida Krejčího, jenž už je tím „Krejčím“, kterého se soupeři bojí. Navíc není nasáknutý posledními neúspěchy. Protože kádr se namixoval zkušeností a mládím.
Byla by velká škoda potenciálu nevyužít. Mužstvo má na to, aby se Peking verze 2022 stal závanem lepších časů. Jen to nepromarnit.
