POZNÁMKA ZDEŇKA JANDY PŘÍMO Z PEKINGU | Vím, už je to otravné to pořád dokola omílat. Ale fakta jsou fakta. Kdy naposledy Češi brali světovou medaili? Psal se rok 2012. I tenhle letopočet končí dvojkou, takže to bude za chvíli deset let… Tehdejší bronz na šampionátu už je zaprášený, od té doby samá doufání. Ta se postupně změnila v rezignaci, otrávenost. Český hokej se ocitl v pozici, že doba sucha platí za standard.
Ještě před pár dny bylo rozpoložení fanoušků podobné. Jenže výkony proti Švýcarům i Rusům v nich přece jenom zažehly plamínky. Bude z toho oheň? Nebo stačí lehký vánek, aby to uhasil? Reprezentace je na dobré cestě, aby klapla první varianta. Teď jde o to, aby nezůstalo zase jenom u doufání. Tím by otrávenost dostala další nálož.
Proč zrovna Peking by měl být jiný? Třeba proto, že kapitán Roman Červenka , dlouho neoprávněně fanoušky zatracovaný, hraje v životní formě. Vyzrál, je hladový, uvědomuje si zodpovědnost, neschovává se.
Protože má tým také Davida Krejčího , jenž už je tím „Krejčím“, kterého se soupeři bojí. Navíc není nasáknutý posledními neúspěchy. Protože kádr se namixoval zkušeností a mládím.
Byla by velká škoda potenciálu nevyužít. Mužstvo má na to, aby se Peking verze 2022 stal závanem lepších časů. Jen to nepromarnit.