Zkušenosti ani věk nestačí. Ať si trenér vrčí, když budou takhle hrát dál…
Dva zápasy. Dvě výhry. Dvakrát zaplněná hala. Fandění, pomalované obličeje, skákající ochozy, zábavná show. Slova jako charakter, síla. Náběh na další rekord. Ale i podrážděné reakce hlavního kouče, který vypnul internet. Co všechno ukázal první víkend šampionátu?
Kdo sledoval veřejná vystoupení trenéra po úvodním utkání, zapochyboval: „My jsme fakt vyhráli?“ Reprezentace po takticky precizně zvládnuté partii porazila silné Finsko 1:0 po nájezdech. Ale Radim Rulík byl před novináři podrážděný, útočný, poučující. Odsekával. Což museli vycítit i fanoušci z televizních kamer.
Co se děje? V hokejovém zákulisí to bylo velké téma. Stejně jako uvnitř reprezentace: Proč se tak chová? Zvládne to vůbec? Nesloží se pod tou tíhou očekávání?
Ukázalo se, že to nebude tak horké. Nepřihodilo se nic světoborného. Prostě jenom na kouče dolehl tlak. První seniorský šampionát v roli šéfa střídačky. Navíc hned domácí. Ukázalo se, že můžete mít odkoučované stovky náročných bitev. Ochutnávat trenérské řemeslo od těch nejuznávanějších šéfkuchařů jako Jaroslav Holík, Ivan Hlinka nebo Vladimír Růžička.
Může vám být skoro šedesát. Ale jakmile si stoupnete na střídačku v Praze, v domácím bouřícím kotli, všechno se maže. Je to poprvé. V žádné příručce se nedočtete, jak to zvládnout. Teď následky na vlastní kůži poznal i ostřílený kouč, který vyhrál extraligu a v roli asistenta rovněž mistrovství světa. Když se bavíte s někdejšími trenérskými bardy, kteří to zažili, popíšou vám podobnou zkušenost. Přijde něco, na co se nedá připravit. U Rulíka se stres projevil podrážděnými reakcemi. Už na startu mistrovství prohlásil, že kvůli novinářům vypnul internet.
Narážel na kritiku, která se objevila po nominaci. Po úvodních dvou utkáních volil i ostřejší tón. Ptát se, to je trochu jako pohybovat se po minovém poli. Vybuchne, nebo ne?
Pro nás žurnalisty žádný šok. Tlak dolehl i na jiné trenéry. Nic nového pod sluncem. Ale důležité je, že podle dosavadních výsledků to vypadá, že na tým působí Rulík sebevědomě a soustředěně. Což je pro případný (ne)úspěch klíčové. Alespoň vidno podle výsledků. Ty jsou zatím povzbudivé. Proti Finům skvělý výkon, i když bez gólů. Proti Norům se ukázal charakter, když mužstvo otočilo partii ze stavu 1:3.
Když Rulík mluvil o tom, že vybíral odolné typy hráčů, nebyly to jenom plané řeči. Hokejisty nesemlel tlak. Nenechali se vybláznit, ale vesměs se jim dařilo plnit, co mají. Zápasy letí v rytmu kvapíku. V pondělí to bude třetí partie ve čtyřech dnech.
Mužstvo táhne 38letý srdcař Roman Červenka, který zaokrouhlil svoji bilanci na 200 utkání za reprezentaci. Dřív neprávem kritizovaný terč by se mohl přehrabovat ve chvále a respektu. S tím ale na něj nechoďte. V hlavě má jediné – uspět. Už úvodní dvě partie ukázaly, že mužstvo má správné lídry. Červenka, Gudas, Palát. Halda zkušeností, promluvy v kabině, ale i výborné věci na ledě. Také díky nim český výběr eviduje dvě výhry.
Začátek je tedy pozitivní. Stejně jako vyznění mistrovství, atmosféra i návštěvnost. Turnaj opět míří k diváckému rekordu. Praha i Ostrava táhnou. Kdo se vysmívá označení, že je hokejové Česko na nohou, nemá v rukávu moc argumentů.
Našlápnuto je dobře. Medaile není nereálná. A to i přes nevrlého kouče. Jasně, tuhle stránku by mohl zvládat líp, ale ať si klidně vrčí při rozhovorech, hlavně ať správně vede tým. Což se mu zatím daří. Jen tak dál.
Jedině tak může Praha dopadnout dobře.
