Hejnová před osmistovkou: Mám strach, že to bude bolet
Absenci své disciplíny na pražském evropském šampionátu v hale vyřešila atletka Zuzana Hejnová experimentem a přihlásila se do běhu na 800 metrů. Tuhle disciplínu dobře zná ze svých vícebojařských dob a v Praze se pokusí dostat do finále.
Už cítíte nervozitu?
„Lehká nervozita je spíš z té neznámé, že běžím něco, co jsem ještě nikdy neabsolvovala. Docela se na to těším. Jsem na tom dobře. I tréninky tomu nasvědčovaly. Běžela jsem test na šest set metrů a ten jsem zaběhla o dvě vteřiny rychleji než v závodě. Jsou to dobré ukazatele, věřím tomu, že jsem schopná běžet slušně.“
Máte vymyšlenou taktiku?
„Já myslím, že je to jenom o tom vyběhání. Nějak zvlášť jsem to neřešila. Radil mi třeba trenér Vedra, který s tím má velké zkušenosti. I Kuba Holuša mi k tomu něco k tomu říkal. Budu se spíš snažit držet jejich rad a uvidím v průběhu závodu.“
Co vám z těch rad vyplývá?
„Chtěla bych se držet v popředí, abych neměla tolik práce na konci a třeba to potom nestihla. Určitě se nebudu držet na konci startovního pole. Věřím tomu, že začátek pro mě bude podstatně snazší než pro půlkařky, a že se s nimi do cíle udržím.“
Takže to nebude jako při lednovém testu na šestistovce, kde jste začala příliš pomalu?
„Měla jsem spoustu sil. Teď vím, že když to rozběhnu jako v Linci (Hejnová tam na půlce splnila limit), nebo rychleji, tak jsem schopná to udržet do konce.“
Váš osobní rekord z Lince činí 2:03,60 minuty, na jaký čas si věříte v O2 areně?
„Já věřím tomu, že jsem schopná stáhnout dvě vteřiny. Tu šestistovku jsem v tréninku běžela o dvě vteřiny rychleji než v závodě. A myslím, že se to promítne i do osmistovky. Trenér si myslí, že jsem schopná běžet ještě rychleji, ale já jsem trochu při zemi. Ale dvě vteřiny z osobáku jsem schopná zvládnout a to už by mohlo stačit třeba i na finále.“
Půlka je poměrně krutá disciplína, bude to bolet?
„Myslím, že to bude bolet. Z toho mám největší strach, že osmistovka fakt bolí. Bolest je jiná, není tak intenzivní. Na čtvrtce je krátkodobá, ale intenzivní. Tady to trvá posledních sto padesát metrů, ale není to taková bolest naráz.“
Už jste přemýšlela, jak zvládnete případnou kombinaci finále půlky a čtvrtkařské štafety, která vám hrozí v neděli večer?
„To mě děsí dost, ale nemůžu na to myslet. Musím jít postupně a uvidím, jaká energie mi zbyde na na štafety. Ony tam jsou dvě hodiny, takže to ještě není tak strašné. Jestli se do toho finále dostanu, bude to masakr. To se nedá nic dělat. Věřím, že to nějak zvládnu, že natrénováno mám.“
Jaké šance vidíte pro českou štafetu, která obhajuje bronz z minulého šampionátu v Göteborgu?'„Myslím, že to bude dost podobné jako před dvěma lety, že to bude boj do posledních metrů. Ale myslím, že se můžeme poprat o nějakou z medailí.“
