Hodboď po senzačním postupu do finále: Snad rodiče ještě seženou lístky
PŘÍMO Z BERLÍNA | Už účast v semifinále běhu na 800 metrů na mistrovství Evropy v Berlíně byl pro Lukáše Hodbodě úspěch a splněný cíl. Po senzačním postupu do sobotního finále ale své cíle přehodnotil. „Určitě tam nepůjdu s tím, že se chci jen zúčastnit, budu bojovat o medaile a uvidíme,“ prohlásil odhodlaně.
Je to senzační postup do finále...
„Já tomu nemohu vůbec uvěřit, je to neskutečné.“
Jaký byl ten závod?
„Pro mě ideálně rozběhnutý a nikdo mi pak ve finiši nepřekážel jako v rozběhu, takže jsem mohl běžet a dal jsem do toho všechno.“
Stejně jako v rozběhu jste se cpal odvážně dopředu. Byl to plán?
„Ano, chtěl jsem to běžet stejně jako ve čtvrtek, nic neponechat náhodě, abych tam byl na dobré pozici ve finiši a mohl útočit na přímá postupová místa. Pokaždé do toho závodu musíte jít s tím, že chcete vyhrát. A já do toho tak šel.“
Věřil jste po průběhu cílem, že to bude stačit?
„Doufal jsem v to. Věděl jsem, že se běžel rychle i ten první běh, ale vůbec jsem to nevzdával a šel jsem do posledních metrů naplno, aby z toho byl přinejmenším dobrý čas.“
S čím máte v plánu jít do finále?
„Určitě do něj nepůjdu s tím, že se chci jen zúčastnit, budu bojovat o medaile a uvidíme. Teď jsem zjistil, že i s těmi velkými závodníky jde běžet. Uvidíme, jak to bude rozběhlé a jak se poperu s tím, že je to třetí rychlý závod během tří dnů, protože to jsem ještě nikdy nešel.“
Věřil byste před sezonou, že se můžete probojovat do finále na ME?
„Nevěřil. Jel jsem sem z asi 50. místa evropských tabulek, už postup do semifinále byla pro mě obrovská odměna. Teď vím, že trénujeme dobře a budeme v tom pokračovat.“
Byl jste před semifinále nervózní?
„Byl, byl. Ale nebylo to tak, že bych se bál velkých jmen, to vůbec. Mně je to jedno, co je to za závodníka. Spíš to, že jsem věděl, že je to semifinále. Že se na mě hodně lidí dívalo a nechtěl jsem je zklamat.“
Měl jste tady domácí podporu?
„Měl jsem tady rodiče. Ale nekoupil jsem jim lístky na finále, tak doufám, že půjdou ještě sehnat. A že si ještě teď večer seženou někde nějaký hotel, protože měli naplánováno, že hned po závodech jedou domů. Když jsem sem jel, chtěl jsem bojovat o semifinále. To bylo to, na co jsme se celý rok připravovali. Když jsme pak viděli tu startovku, když jsem si ji projížděl, tak jsem byl asi se sedmým nejhorším časem, co tam bylo. Ti kluci měli třeba o dvě vteřiny rychlejší časy. Celkově ta úroveň evropské atletiky šla v posledních letech hodně nahoru a ty časy, co se běhají i na evropských šampionátech jsou mnohem větší.“
