PŘÍMO Z BERLÍNA | A pak že ty medaile nebudou! V rozmezí půldne přibyla na konto české výpravy hned dvě stříbra. Po oštěpařce Nikole Ogrodníkové pro to druhé došla Anežka Drahotová. Ani o téměř dvě hodiny odložený start českou chodkyni nerozhodil a na rozdíl od některých předchozích závodů procházela cílem s úsměvem. „Užila jsem si to. A oslavy? Půjdu se podívat na stadion na štafetu 4x400,“ plánovala Drahotová, jejímž přítelem je člen štafety Patrik Šorm.
Vybojovala jste druhé stříbro pro Česko. Jste spokojená?
„Mám velkou radost. Medaili jsem si opravdu přála. Ani nemám jiné dojmy, než že jsem opravdu šťastná.“
Bylo nepříjemné, že se odkládal start (kvůli úniku plynu v okolí trati – pozn. red.)?
„Byl to trochu šok. Vstávala jsem docela brzo a počítala s tím, že půjdeme rovnou na start. Pak jsem byla ráda, že určili hodinu do startu a že s tím můžu počítat. Že se nemusím dál rozcvičovat. Nemyslím si, že by to ovlivnilo závod, atmosféra byla opravdu neuvěřitelná. Nečekala jsem to. Celý kilometr byl obsypaný lidmi, všichni fandili, bylo to neuvěřitelné.“
Bylo těžké získat stříbro?
„Věděla jsem, že jsem dobře připravená. Šla jsem do toho s tím, že udělám, co bude v mých silách. Nešla jsem možná třeba úplně takticky dobře, mohla jsem víc pošetřit síly, ale trenér mi dal pokyny, že když se budu cítit dobře, mám to zkusit. Litovala bych toho, kdybych se vezla a pak by to dopadlo jinak. Teď nemám vůbec rozmyšleno, jak bych to udělala jinak. Ten konec mě trochu mrzí, ale předchozími nástupy mi ty síly pak ke konci trochu chyběly. Ale víc jsem udělat neuměla.“
Kdyby vám někdo po MS v Londýně, kde jste nedokončila, někdo řekl, že v Berlíně budete druhá, věřila byste mu?
„Snažím se nevracet k minulé sezoně, protože to bylo celé protrápené. Bylo to něco nového, ale snažím se nekoukat dozadu. Samozřejmě už ta letošní sezona nasvědčovala tomu, že by to mohlo být dobré, ale byly tady silné soupeřky, připravené. Nezradilo mě zdraví. Myslím si, že jsem prodala to, na co jsem měla.“
Jaké budou oslavy?
„Večer na stadionu, půjdu se podívat na štafetu 4x400 metrů a na další disciplíny. V pátek dali kluci ve štafetě český rekord, věřím, že to ještě zlepší. Půjdeme asi na nějaké dobré jídlo s přítelem a s rodinou to oslavíme, ještě nevím jak. Nic velkého neplánujeme, ale těším se moc, až všem poděkuju.“
Je tato medaile cennější než bronz z Curychu (ME 2014)?
„Curych byl pro mě šok. Pamatuju si z toho závodu nic, nic a pak byl cíl. To jsou moje vzpomínky na Curych. Byla jsem mladší, bylo mi 19, měla jsem to jinak v hlavě nastavené. Za ty čtyři roky se toho stalo hrozně moc. Teď to beru tak, že je to super. Je to práce mých trenérů Ivo Pitáka, Filipa Tomáše, psycholožky paní Sládečkové, rodiny, ségry, která se mnou byla na soustředění, přítel taky. Všichni z české výpravy se snažíme. Každý tomu dal sto procent a jsem ráda, že se podařily zatím aspoň ty dvě medaile.“
Trenér Ivo Piták říkal, že jste momentálně nejlíp nastavená v hlavě, co jste kdy byla. Je to pravda?
„Doufám, že jo. Já se na to fakt těšila, samozřejmě jsem byla trochu nervózní, ale nejvíc sama před sebou, bála jsem se, že sebe sama zklamu. Ale jak se minulý rok nedařilo, tak jsem do toho šla, že musím, že to nejde, abych neuspěla, že musím prodat, co v sobě mám. A teď jsem do toho šla s radostí. Věděla jsem, že trenér a přítel mi věří, rodina mi fandí, že se na to všichni moc těší a chtěla jsem jim udělat radost. A to považuji za takové své poslání, dělat chůzí trochu radost, ukázat třeba i českým fanouškům, že to není okrajová disciplína, že je docela hezké na ni koukat.“
Loni, kdy jste se dost trápila, jste radost ze závodění moc neměla. Kdy se to zlomilo?
„Už před Londýnem jsem začala pracovat s mým druhým trenérem Filipem Tomášem, začali jsme dělat, co mě víc bavilo, snažila jsem se změnit stereotypy. I byl problém, že jsem odmaturovala, začala jsem studovat dálkově, a najednou jsem měla víc času, cítila jsem se z toho všeho unavená. Už před Londýnem se to malinko změnilo, ale tam jsme se snažili vyladit formu na poslední chvíli a pak jsem něco blbého snědla, nebo nevím, proč mi bylo tak špatně. Od podzimu už příprava proběhla skvěle, snažila jsem se oprostit od toho, že byly nějaké zdravotní komplikace. Trenér dokázal trénink uzpůsobit tomu, co já potřebuji. A tím, že celá příprava proběhla dobře, byla jsem spokojená doma, s přítelem, ve všem, tak celkově ta spokojenost, to že jsem tady, to je odraz toho celého.“
Témata:
berlín, atletika, medaile, stříbro, sport, anežka drahotová, me v atletice, Sport na Heureka.cz
