Martin Hašek
17. srpna 2022 • 17:01

Když to řekne Železný... Jak Špotáková dala před 20 lety život oštěpu

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Pravda o kauze s vízem. Muradov: Nevyhostili mě, nejsem nebezpečný
Xavi jako druhý Guardiola? Srovnání nesedí. Blíž má ke Cruyffovi, tvrdí expert na Barcelonu
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z MNICHOVA | Je světová rekordmanka, dvojnásobná olympijská šampionka, trojnásobná mistryně světa. Nic z toho nemuselo být, kdyby Barbora Špotáková před dvaceti lety nepřijela na ME do Mnichova. Šampion Jan Železný tehdejší mladou vícebojařku přemlouval, ať to vážně zkusí s oštěpem. „Honzovi jsem uvěřila. A to byl pro mě velký zlom kariéry,“ vzpomíná Špotáková před čtvrteční kvalifikací ME (10.15), v níž se vrátí na Olympijský stadion.



Vešla do jídelny vysokoškolských kolejí na místě někdejší olympijské vesnice z Her 1972, a když si šla nabrat jídlo, potkala legendární německou sprinterku a dálkařku Heike Drechslerovou.

„V roce osmdesát osm jsem na ni koukala v televizi a ona tady ještě v roce 2002 závodila v plné síle,“ vzpomíná Špotáková. „Že jsem tady byla, to byla taková náhoda. Byly tady české hvězdy. Pamatuju se, jak jsme na to s (výškařkou) Ivou Strakovou hleděly, připadaly jsme si tady úplně nepatřičně. Koho znáš z televize, najednou potkáš osobně a jsi součástí českého týmu i s těmi hvězdami. Tenkrát jsem to zažila poprvé a hodně intenzivně jsem to vnímala.“

V létě 2002 přijela Barbora Špotáková do Mnichova jako jednadvacetiletá vícebojařka se zkušeností z juniorského mistrovství světa, která měla za sebou pobyt v Americe. Tam ji trápila únavová zlomenina a nádor v holeni. Protože nemohla pořádně běhat, zaměřila se na oštěp. A když přijela do Česka, trochu překvapivě splnila limit pro účast na mistrovství Evropy, který se nově vypisoval pro kategorii závodníků do 22 let.

Tenkrát byla v českém týmu v mase závodníků, kteří závodili mimo výraznější veřejný zájem. V kvalifikaci hodila výkon 51,71 metru a měla hotovo. Měl to být konec oštěpařského experimentu. Stalo se ale ještě něco podstatného.

„Velmi důležité setkání s Honzou Železným, který mě přesvědčil k oštěpu. Takže mistrovství Evropy 2002 byla hrozně důležitá událost v mém životě,“ vysvětluje Špotáková. „Všimnul si mě tenkrát trenér Brabec, který mě tenkrát zavedl k Honzovi Železnému a spolu mě, řekla bych, přemlouvali nebo přesvědčovali, abych se vykašlala na víceboj a zkusila oštěp, že by mi to mohlo jít. A Honzovi jsem uvěřila. I když mně to předtím říkalo i více lidí. A to mi v podstatě změnilo kariéru.“

Špotáková měla univerzální talent, na juniorském MS v Chile byla v roce 2001 v sedmiboji čtvrtá. K oštěpu se dostala až v Americe kvůli svému zranění. Jenže experti viděli, kam by se měla ubírat. A až Železného autorita zabrala.

„Honza Železný říkal: Ty můžeš jednou házet daleko. Já jsem říkala: Jsem přece jenom vícebojařka. Ale když mi to řekl Honza, napadlo mě, že bych mohla házet oštěp,“ vysvětlovala Špotáková už před lety. „Já jsem si furt říkala, že hrozně ráda běhám. Říkala jsem si: oštěpařky jenom hází. Ale ono to tak není. I to mi Honza vysvětlil. A řekl mi, že můžu házet daleko. A když to řekne Honza! Kdo to má říct jiný? Jemu jsem to musela věřit!“

Byl to začátek dlouhé cesty, v níž si Železný vzal Špotákovou pod křídla. Pomáhal jí radami a dokonce jí půjčoval i své tretry.

„Já jsem ani neměla dost treter a nějak náhodou jsme přišli na to, že Honza Železný má stejnou nohu jako já a on jich měl tehdy hrozně moc,“ usmívá se Špotáková. „Těch treter měl tedy fakt hodně, takže myslím, že mi je i rád dal a bylo to pro mě hrozně užitečné. Vzal mě s sebou na to svoje soustředění a byl ochoten během své kariéry, kdy ještě závodil, mi předávat zkušenosti.“

Takhle to začalo a pořád to nekončí. Po dvou desetiletích je Špotáková v Mnichově znovu. Tentokrát ne jako vykulená novicka, ale jako živá legenda české atletiky.

„Jsem hodně vděčná, že mohu být po dvaceti letech stále aktivní a v dobré formě. Hrozně si toho vážím a beru to jako za něco absolutně výjimečného, co se stává hrozně málo lidem,“ říká Špotáková. „Za to jsem vděčná. I že to je po těch dvaceti letech na tom stejném místě, je takové jako hezké. Vůbec bych nevěřila, kdyby mi to někdo v roce 2002 řekl, že tady budu sedět. To by bylo tenkrát úplně nepředstavitelné. Je pro mě až neuvěřitelné, že jsem i po těch dvaceti letech zase součástí českého týmu.“

Z mistrovství Evropy má Špotáková doma už tři medaile, včetně zlata z roku 2014. Letos si kontinentální šampionát vybrala jako vrchol sezony a vynechala kvůli němu i start na MS v Eugene. V posledních týdnech předvedla nadějný výkon 62,29 v Chořově, v Monaku se jí ale nedařilo.

„Snažím se trošku si dobře představovat techniku, protože s tou jsem měla poslední dobou trošku problémy,“ říká Špotáková.

Na Olympijském stadionu ji v  kvalifikaci podpoří životní partner Lukáš Novotný i oba synové Janek a Darek. Jistotu finále dá Špotákové i dalším reprezentantkám Nikole Ogrodníkové a Nikol Tabačkové pokus přes limit 61 metrů.

„V týmu je dobrá pohoda, doufám, že se to na mě přenese, že mě to trošku nakopne. Po posledním závodu jsem taková unavenější a doufám, že se to ještě více zlepší,“ říká Špotáková. „Ale myslím si, že bude hrozně důležité projít tou kvalifikací, pak má přijet hrozně moc lidí na finále, takže prostě věřím, že to mě hodně zvedne.“

Špotáková ještě neřekla, jak vidí svou sportovní budoucnost a zřejmě o jejím dalším průběhu ani sama nemá jasno. Jisté je, že ji v Mnichově čeká jeden z posledních velkých závodů kariéry. A že v něm chce do sobotního finále.

„Jestli k tomu finále tady v Mnichově dojde, tak to bude pro mě největší odměna za celou kariéru. S těmi fanoušky a rodinou si prostě užít ten finálový sobotní večer, to bude pro mě nejvíc,“ pravila Špotáková. „Já vždycky říkám, že už to nejde přebít, ale pokud k tomu dojde, tak si myslím, že tohle opravdu bude zase jinak, v uvozovkách, nejvíc…“

ŠPOTÁKOVÁ NA VRCHOLNÝCH ZÁVODECH

OH Tokio 2021  60,52 14. (kvalifikace)
MS Dauhá 2019 59,87 9.
MS Londýn 2017 66,76 1.
OH Rio de Janeiro 2016  64,80  3.
ME Amsterdam 2016 62,66 5.
MS Peking 2015 60,08 9.
ME Curych 2014 64,41 1.
OH Londýn 2012 69,55 1.
MS Tegu 2011 71,58 1.
ME Barcelona 2010 65,36 3.
MS Berlín 2009 66,42 2.
OH Peking 2008 71,42 1.
MS Ósaka 2007  67,07 1.
ME Göteborg 2006 65,64 2.
MS Helsinky 2005 58,74 13. (kvalifikace)
OH Atény 2004 58,20 23. (kvalifikace)
ME Mnichov 2002 51,71 17. (kvalifikace)

sportalive.cz
Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud