Češi jako velmoc v oštěpu. A zbytek...? Ukazuje se, co Železný dělá jinak
Představte si na oštěpu symbolickou vlajku, jak stále vlaje, navzdory bouři. Disciplína, kterou mají Češi asi v genech, opět podržela atletický tým na evropském šampionátu. Šest závodníků ve finále, čtyři v osmičce, dva na stupních. „Asi něco malinko víme,“ usmívá se Barbora Špotáková. Je to ukázka cesty.
Berme to jako příklad, že není třeba brečet nad tím, že svět upaluje někam do vesmíru. Je tu výsek atletického světa, v němž jsou Češi jako velmoc, od které se ostatní učí. Je to systém tréninku, odhodlanost k velké dřině, neustávající titěrná práce s detaily. A také psychologický přístup, který to všechno zastřešuje.
„Společný jmenovatel je asi jeden, a tím je Jan Železný, který se dal na trénování po konci kariéry. A to ovoce česká atletika sklízí doteď,“ říká reprezentant Vítězslav Veselý. „Často to bývá, že oštěpař skončí osmý nebo šestý a je braný jako… Kdyby to bylo v běhu, jsou z toho všichni hin, ale že jde o oštěpaře, tolik se to nebere. Možná je dobré si toho vážit, že to není jenom taková samozřejmost.“
Šestka oštěpařů v mužském a ženském finále byla hitem českého vystoupení v Mnichově. Nebyli naštěstí sami. Ukázalo se, že v kontinentální konkurenci je tým stále schopen bojovat na úrovni. „Mladí se ukázali v dobrém světle. Sedm finálových účastí, dalších jedenáct semifinálových a do dvanáctého místa, je hodně dobrý počin,“ hodnotil reprezentační šéftrenér Pavel Sluka. „Měli jsme velkou výpravu. Akce byla relativně blízko a mělo to opodstatnění. Jsem rád, že můžeme slavit tři medaile.“
Vyslat mamutí výpravu původně 55 závodníků bylo jednoznačně správné rozhodnutí, ačkoli se velká část reprezentace podle očekávání poroučela
ze závodů už v rozbězích a kvalifikacích. To ale není pro ostudu.
