Melich plánoval oslavu s trenéry. Ti přeci nezávodí, smál se
PŘÍMO Z MOSKVY | Čekal dlouho, ale jeho chvíle přeci jen přišla. Dvaatřicetiletý český kladivář Lukáš Melich prožívá životní sezonu a potvrdil to na mistrovství světa v Moskvě, kde získal bronzovou medaili. Na tu čekal dlouhých 19 let…
„Nebylo to nic jednoduchého. Já jsem si to zkomplikoval prvním pokusem, který byl katastrofální. Pak jsem se chytil tím druhým aspoň na 77 metrů, to jsem si říkal, že by mohlo stačit na osmičku a že budu bojovat dál. Třetí pokus se zaplaťpánbůh povedl,“ oddechl si Melich, který se před závodem o medaili vůbec nechtěl bavit.
„Už můžeme. Už ji mám,“ mohl se tak po závodě usmívat první český medailista z Moskvy.
Jak vám bylo po tom prvním nepovedeném pokusu?
„Nebylo mi do smíchu, ale musíte jít pořád stejně, nic se neděje. Člověk zkazí první hod, ale má ještě další dva, jelo se dál. Musíte to hodit za hlavu a koukat se dopředu.“
Užil jste si to aspoň trochu po tom třetím hodu, který vás vyhoupl na medailové pozice?
„Člověk si to moc neužije, pořád se musí soustředit a koukat na sebe. Do posledního pokusu Kozmuse jsem neměl absolutně nic jistého. Bylo to tam pár zkušenějších borců, do poslední chvíle jsem se soustředil a počítal s tím, že mě eventuálně ještě přehodí.“
Jak jste viděl poslední pokus Slovince Kozmuse? (ten jediný mohl Melicha ještě ohrozit)
„Já na něj nekoukal. Pak se mi možná na chvilinku ulevilo, ale já jsem chtěl ještě potrápit Parse (Maďar byl druhý před ním). Ale člověka to potěší a může házet s pocitem, že medaile je jistá. Je to první velká medaile a já jsem za ní hrozně rád, je za ní kus práce“
Budě nějaká oslava?
„No dneska přijeli koulaři, tak uvidíme.“ (smích)
Ti ale přeci ještě závodí…
„Ale trenér ne.“ (smích)
Na první medaili jste si počkal devatenáct let…
"Je to doba, někdo se nedočká, zaplaťpánbůh, že já jsem se dočkal.“
