PŘÍMO Z PEKINGU | Rozeběhnul se od doskočiště skoro jako po svém slavném bronzovém skoku na olympiádě v Aténách, kde málem objetím sundal ze židličky rozhodčího. Výškař Jaroslav Bába se v kvalifikaci MS v Pekingu dostal z krize a skokem 231 centimetrů postoupil do nedělního finále.
Od svého vážného zranění kotníku v roce 2006 skočil Jaroslav Bába jen čtyřikrát výš než dnes. Záchranný třetí pokus na hodnotě kvalifikačního limitu mu stačil na finále mistrovství světa, kde je poprvé od roku 2011. Tehdy v Tegu ho na čtvrtém místě jen bilance pokusů dělila od bronzu.
Jak jste se cítil před posledním pokusem?
„Po pravdě to bylo něco podobného jako kdysi na olympiádě v Aténách, že si z toho skoku vůbec nic nepamatuju. Člověk to udělá nějak automaticky, vůbec si neuvědomuje, jestli tam laťka je, nebo ne. Až za doskočištěm jsem se probral z takového transu.“
Také jste se radoval podobně jako tehdy v Aténách, vyběhl jste z doskočiště a skotačil na rozběžišti…
(smích) „Možná jo, ta radost byla podobně velká. Už jsem o sobě docela pochyboval na těch 231. Když jsem viděl, že jsem na nějakém sedmnáctém místě s 229 centimetry, už jsem tomu popravdě moc nevěřil. Finále bude vrchol sezóny, budu do toho práskat, tam je možné všechno.“
Byl úspěšný kvalifikační pokus ideálním skokem?
„Byl to dobrý skok, laťka se nehýbala. Třeba tam ještě nějaká rezervička byla, ale uvidíme, co bude za dva dny, jestli na mě padne únava. Už taky nejsem nejmladší…“
Ale takhle zachránit soutěž, to dělají spíš staří mazáci…
„Já jsem skákal spíš jako začátečník. Měl jsem 229 centimetrů skočit na první pokus, ale lehce to spadlo. To mě strašně mrzelo, pak mi začaly ubývat síly. Bylo to na mě dlouhé, začal jsem o sobě i pochybovat. Naštěstí jsem těch 231 přelezl. Trefil jsem skok, byl rytmicky dobře vyběhnutý. Jsem strašně šťastný. Nevím, kolik mi zbylo sil. Jsem z toho docela unavený. Naštěstí je finále za dva a půl dne, snad se dám trošku do kupy.“
Fakt, že hned jedenáct ze čtrnácti postupujících do finále skočilo ostrý kvalifikační limit 231 centiemtrů, asi napovídá o úrovni boje o medaile, ne?
„To finále bude asi těžké. Ale zase… Baršim skákal zase nádherně, ale myslím, že Bondarenko není úplně ready. Vypadl Uchov, což jsem trochu čekal. Celou sezonu proklouzával, skočil jen nějakou haluz. Bude to ještě zajímavé. Netipl bych si, kdo bude mít medaile. Kvalifikace bere strašně energie. Je to strašně zrádné. I hodně českých atletů na to doplatilo, já málem taky. Jsem rád, že to tak dopadlo. Čekat tady čtrnáct dní a pak nepostoupit, byl bych naštvaný.“
Jak jste snášel dlouhé čekání?
„Já jsem to snášel jakž takž v pohodě, ale pak jak začala naše želízka vypadávat. Zatím je ten šampionát takový neslavný. Zuzaka to pak zachránila. Budu bojovat.“
Související články
