Zlatá Špotáková a trenér Černý kosí velmoci: Zase jsme je převezli!
PŘÍMO Z LONDÝNA | Jsou to parťáci do nepohody. V nevlídném chladu úterního večera vyhrála oštěpařka Barbora Špotáková po deseti letech zlato na mistrovství světa. A stejně jako v roce 2007 v Ósace slavila s trenérem Rudolfem Černým. Špotáková pro něj podle nové tradice IAAF dostala i speciální medaili. „Zaslouží si ji,“ říká.
Rudolf Černý celý život stojí proti velmocem, a to nejen ve sportu.
„V devětašedesátém jsem byl při ročním výročí na barikádách. Hrozně jsem to prožíval, furt to ve mně je,“ vyprávěl na olympiádě v Pekingu, kde Špotáková v roce 2008 slavně vyhrála na výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Tu Černý zažil jako praktikant na táboře v Rumburku a viděl, jak tanky východoněmecké armády překračují hranice.
Při úterním finále mistrovství světa na Londýnském stadionu seděl na tribuně uprostřed čínské přesily, která hlasitě povzbuzovala tříčlenný tým ze země středu.
„Doktor říkal, kdyby chtěli zmlknout. A já: Kdyby radši štěkali nebo mňoukali, ale tohle je hrozný. Navíc byli fakt hluční. Měli tam holt tři závodnice,“ vyprávěl Černý, který se navíc po komunikačních problémech v kvalifikaci musel snažit, aby ho Špotáková slyšela. „Víc jsem řval, i když na to nejsem moc zvyklej. Nejsem jako Dvořka, co řve přes celý stadion. Musel jsem se to dneska trochu přiučit.“
Všechno klaplo. Špotáková čínskou ofenzivu ustála a brala zlato před dvojicí Li Ling-wej, která ji ohrozila třetím pokusem na 51 centimetrů, a vítězkou kvalifikace Lu Chuej-Chuej, která získala po stříbru z MS v Pekingu bronz.
„Asi se umím obklopit těmi dobrými lidmi a oni nějak cítí, že jdeme společně, všichni táhneme za jeden provaz a to má potom hroznou sílu. Pak člověk z takové zemičky sedí vedle Číňanek, ty jo… Je to neuvěřitelný,“ hlásila Špotáková po závodě. „Pak si říká: Dobrý, tak jsem stála na stupních s dvěma Němkami. To už jsem si připadala proti oštěpařské velmoci. Ale teďka? To je úplně supervelmoc, že jo… Víc už nevymyslíš, než dvě Číňanky…“
Špotáková bojovala proti soupeřkám z velkých zemí celou kariéru. Rusové proti ní posílali Marii Abakumovovou, později usvědčenou z dopingového provinění. Velkou rivalitu měla i s Němkami Steffi Neriusovou, Christinou Obergföllovou nebo Lindou Stahlovou. Před deseti lety na MS v Ósace svoje první zlato vyrvalo Obergföllové z rukou.
„Tehdy byla favoritka Obergföll, vyhrávala všechno. Němci už měli transparenty, že je vítězka, nakonec jsme ji převezli. Tohle je zase,“ usmívá se Černý. „Člověk je o deset let starší. Možná si toho budu víc vážit. Že jsme se ještě takhle udrželi.“
Cesta mezi dvěma zlaty byla pro tyhle dva hodně dlouhá a hrbolatá. Po Ósace sice spolu triumfovali na OH v Pekingu. Koncem sezony 2010 ale Špotáková po špatném roce, v kterém ji trápil bolavý loket, přešla do tréninkové skupiny Jana Železného. Před dvěma lety se ale opět dohodla s Černým poté, co se s Železným neshodli na další spolupráci a Špotáková absolvovala rozpačitý roční experiment bez trenéra.
Černý měl mezi tím vlastní zdravotní problémy, spolu začínali novou etapu svých životů.
„Ruda měl taky takový návrat. My jsme se pak potkali v nových životech a všechno to klaplo,“ pochvaluje si Špotáková. „Nějak nám to spolu funguje. Evidentně jsem dobře připravená. Jsem odpočatá, mám hodně energie.“
Špotáková zároveň nezapomíná na přínos Jana Železného, který ji kdysi přesvědčil, aby k oštěpu přešla od víceboje, naučil ji technickým základům a často na její speciální oštěpařské tréninky dohlížel ještě před začátkem vzájemné spolupráce.
„Všechno o házení mě naučil Honza Železný. Musím poděkovat jemu, má na tom taky velký podíl. Myslím, že nějaký malinký kousíček medaile by si zasloužil, ale třeba by mu jí mohli vybojovat kluci,“ usmívá se Špotáková s výzvou ke čtveřici Jakub Vadlejch, Vítězslav Veselý, Petr Frydrych a Jaroslav Jílek, které ve čtvrtek čeká kvalifikace.
