MS atletika 2019 | Dana Zátopková mi políbila ruku pro štěstí, říká Špotáková | iSport.cz
Martin Hašek
29. září 2019 • 14:52

Špotáková před MS navštívila Zátopkovou: Políbila mi ruku pro štěstí

TOP VIDEA
Slovácko - Plzeň: Povedený brejk zakončil Hellebrand, 2:1! Slovácko - Plzeň: Povedený brejk zakončil Hellebrand, 2:1!
Vrba po prohře v Plzni: Ztráta Kalvacha? Aspoň prostřídáme sestavu Vrba po prohře v Plzni: Ztráta Kalvacha? Aspoň prostřídáme sestavu
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z KATARU | Slavná tradice, velká současnost i nadějná budoucnost českého oštěpu, to vše je v Dauhá před pondělní kvalifikací ženské soutěže na MS. Barbora Špotáková do ní půjde s červeným číslem obhájkyně titulu. Na dráze budou i její mladší týmové kolegyně Irena Šedivá a Nikola Ogrodníková. A jako posilující vzpomínku bude mít nedávnou návštěvu legendární Dany Zátopkové.



Paní Zátopkovovou jste před týdnem navštívila se skupinkou oštěpařů, když slavila 97. narozeniny, jaký to byl zážitek?
„To bylo moc milý, Dana mi políbila ruku pro štěstí, tak doufám, že to bude mít dobrý vliv. (úsměv) Setkání s ní je pro každého příjemné. Neskutečná energie… To je zajímavé, jak si s 97letou ženskou můžete připadat, že žijete. V tu chvíli v té místnosti to žije, je v ní plno energie, zatímco když jste s někým, kdo žádnou energii nemá, nic necítíte. U ní moc. Je to skvělé. Proto asi za ní chodí tolik návštěv.“

Vy jste dřív často používala energii z ochozů, v Dauhá ale moc lidí zatím nechodí…
„No, já nějak poslední dobou ty diváky zase tolik nevnímám. Pro mě byli vždy důležití ti moji kamarádi, kterých tu tolik není, ale už někteří z výpravy vypadli, tak doufám, že přijdou fandit. To mi vždycky taky pomohlo, když tam za námi seděly holky a fandily, tak doufám, že se taky objeví, když si to přečtou, že přijdou. Přijďte aspoň na finále!“

Svého životního partnera Lukáše Novotného s sebou máte?
„Jo, jo, je tady se mnou, všechno je dobře nastavené…“ (úsměv)

Od MS 2007 v Ósace, kdy vaše zlato oslavil slavným paragánským skokem z tribuny byl s vámi na šampionátu pokaždé?
„V roce 2015 nebyl.“

A zrovna tehdy jste nepostoupila do užšího finále…
„Tam jsem byla i dlouho. Tady jsme tak akorát, zíjtra jdu na to. Tam mi bylo smutno a nepřipadala jsem si tam dobře.“

Vy hodně dáte na znamení. Už vás něco trklo v zemi, kde slovy vaší oblíbené kapely Tři sestry, má skoro každý sobě malé ropné pole?
(úsměv) „Jo, znamení přicházela už předtím, nenápadně mě potkávala. To jsou takové osobní věci, které se opakují. Bylo to dřív i startovní číslo. To jsem ještě neviděla. Bude to dobrý. Už je dobrý, že jsem vůbec tady, ani jsem s tím tolik nepočítala.“

Teď jste tady, ale je znát, že jste trochu nastydlá...
„Rýmu jsem si přivezla z domova docela velkou. Zatím mě to nepouští, ale je to pořád jenom rýma, s tím se určitě závodit dá…“

Na druhou stranu, říká se, když je člověk načatý, je to známka formy…
(úsměv) „Je to známka punku… No myslím, že trošku jo, říká se to, je to pravda. Mám formu úměrnou svému věku a tomu, co celý rok absolvuju. Je to forma úměrná tomu, co můžu mít. Ale udělali jsme maximum, cítím se dobře, rok se podařil. Jsem tu asi v nejlepší současné formě a zdravá.“

Už na vás dýchlo mistrovství světa?
„Musím říct, že docela jo. Vynoří se takové ty vzpomínky a zaplať pánbůh, že já mám hodně hezkých vzpomínek. Můžu si vyvolávat ty příjemné věci a to, jak jsme to dělali, když se to povedlo. A dělali jsme to hodněkrát, když se to povedlo.“

Posiluje vás to?
„No, jako jo… Jsem schopná ještě něco předvést. Ale jsou to jenom řeči, na ty já nikdy nebyla. Vždycky jsem říkala, že kecy nemají cenu a radši jsem konala.“

Nepřijde vám po všem, co se stalo za poslední dva roky, zvláštní, že půjdete na start s červeným číslem obhájkyně zlata z Londýna 2017?
„To je hodně zvláštní. To červené číslo mi přijde, jako kdyby to bylo hodně dávno. Udály se velké události – druhé dítě, pak znovu začít s atletikou. Člověk je v absolutním frmolu, tady se z toho probere. Že jsem na mistrovství světa a obhajuju, to je trošku zvláštní. Já jsem nikdy ty obhajovací čísla neměla ráda. Většinou se pak těm lidem moc nedaří. Nelíbí se mi to, neměli by to dělat.“

Ve vaší návratové sezoně po druhém mateřství jste zatím hodila nejvíc 63,85 centimetrů hned na úvod sezony v Kolíně. Bude třeba k postupu do finále hodit peprný limit 63,50?
„Myslím, že se může stát, že bude třeba hodit. Na postup může být šedesát tři. Do toho všichni musí naplno. Bude to fakt náročné a druhý den znova. To nějak dáme…“

Jste ráda, že se v závodě potkáte s krajankami Nikolou Ogrodníkovou a Irenou Šedivou?

„To je dobrý, že i když já jsem na sklonku kariéry, furt někdo chce ten oštěp dělat, zvlášť holky. V dnešní době je těch sportů takové množství. Atletika je krásný sport, ale poměrně nudný v porovnání se všemi adrenalinovými sporty. A je hodně náročný, musí se trénovat minimálně 300 dní v roce, aby člověk mohl něco dokázat. A je vždycky dobré, když tam je nějaká Češka – můžeš si něco půjčit, říct.“

 
Články odjinud


Články odjinud