Překvapivý šampion z Grenady: k oštěpu přes házení kamenů na manga
PŘÍMO Z KATARU | Čeští kluci přehazují řeku, ti z Grenady házejí do korun mangovníků. Aspoň tak to v dětství měl jednadvacetiletý oštěpař Anderson Peters, který překvapivě v Dauhá překvapivě vyhrál finále světového šampionátu. Může z něj být nová hvězda.
Porazil obhájce titulu Johannese Vettera. Porazil Estonce Magnuse Kirta, kterého z plochy odváželo sanitní vozítko poté, co si při pádu ošklivě poranil ruku. Porazil i Jakuba Vadlejcha. Můžou za to mangovníky na karibském ostrůvku Grenada...
„Pro mě bylo házení přirozenou věcí. Jako děti jsme pravidelně házeli kameny na manga a jablka. Naše mangovníky byly opravdu vysoké,“ uvedl Peters se smíchem pro stránky IAAF.
A kdo by to řekl? Teď je Peters novým mistrem světa v hodu oštěpem. Už jeho první pokus 86,69 metru by býval stačil na zlato. Peters hodil ve čtvrté sérii ještě o dva centimetry dál. Ustál atak nešťastného Kirta, který ho ohrožoval až do svého drsného zranění. A byl šampion.
„Nemyslel jsem si, že bude 86 metrů stačit na zlato,“ uvedl Peters. „Stál jsem proti devadesátimetrovým klukům, kteří celou sezonu házeli hodně za 88. Prostě jsem věřil svému kouči a práci, kterou jsme za celou sezonu udělali. A konečně jsem se stal mistrem světa.“
Jeho triumf je možná trochu překvapení, protože je mu teprve jednadvacet a ze své americké základny ještě ani jednou neodjel na závod Diamantové ligy. Na druhou stranu už před dvěma lety závodil na MS v Londýně a před rokem byl třetí na Kontinentálním poháru v Ostravě.
Letos sbíral tituly. Nejdřív univerzitního šampiona NCAA, potom mistra střední Ameriky do 22 let a před dvěma měsíci se na Panamerických hrách v Limě blýskl osobním rekordem 87,31.
„Překvapení. Ale ne zase takové. Měl letos tři dlouhé závody a počítal jsem s ním jako s jedním z adeptů na medaili,“ připustil reprezentant Jakub Vadlejch po finále mistrovství světa.
Peters si oštěpem poprvé hodil ve svých deseti letech a hned z toho byl školní rekord. Jenomže tehdy po světě vládla hlavní vlna Boltománie a ovlivnila i malého kluka z Grenady.
„Usain Bolt byl v té době na scéně, takže jsem chtěl být sprinterem,“ vyprávěl Peters.
Na stovce se s podporou větru dostal k času 10,89.
„Ale párkrát jsem se zranil, takže jsem se vrátil k oštěpu.“
Peters s úsměvem vzpomínal, že se svým prvním koučem trénoval na trávě bez dráhy, protože na Ostrově koření nebylo dost atletických stadionů. A v roce 2012 ho ovlivnil příklad Keshorna Walcotta z Trinidadu a Tobago, který v Londýně vyhrál olympiádu.
„Keshorn měl na můj život velký vliv. Léta k němu bývám přirovnáván,“ přiznal Peters.
Za rok v Tokiu se mu může zkusit vyrovnat.
