Koulař Staněk: Atletika jde do kopru!

V koulařském kruhu se dějí takové věci, že Tomáš Staněk z legrace přemýšlí, jestli se radši nevěnovat oštěpu nebo maratonu. Ve skutečnosti má ale plnou motivaci nenechat to tak a světu se znovu postavit. Má též jasné názory na to, co obecně chybí jeho sportu v zemi.

V Dauhá se moc reprezentantů do špičky nedostalo, jak vidíte budoucnost české atletiky?
„Vidím velké talenty v klucích Forejtech (diskařská dvojčata Michal a Jakub, stříbrný a bronzový z MEJ), kteří jsou hodně šikovní. Je dobře, že jsou dva, můžou se skvěle vytáhnout, absolvují spolu každý trénink. Já, když to bolí nebo tak, myslím na ty, co nemám rád, aby se to posunulo... (smích) Už jsem s nimi byl taky na soustřeďku a bylo to super. Sice na tom nejsou zatím fyzicky tak dobře jako já, ale nějaké sázky se můžou dělat vždycky...„

To je konkrétní případ, ale co byste v atletice změnil?
„Myslím, že je velká škoda, že se u nás nedělají centralizovaná soustředění, jako to dělají všude. Poláci to mají, Němci, Belgičané a Američani trénují ve svých olympijských centrech, takže to mají vlastně taky.“

Proč je to tak důležité?
„U nás má sice každý hodně peněz na přípravu, ale je to rozkouskované, že někdo jede tam, někdo jinam. A ve výsledku se potkáváte jen se skupinou, na kterou jste zvyklí. Není tam celkové zázemí. Nedávno jsme byli na kafi a viděl jsem Němce, jak tam s Frantíkem podle nějakých programů řešili různé techniky. V jakém úhlu má slečna ruku, a tak. Mají biochemiky, biomechaniky, vozí je na soustředění... to si myslím, že je ta chyba.„

V čem vám takoví experti můžou pomoct?
„Když to někdo pak vidí hodně zpomaleně, dá se soustředit na určité věci. My jsme se třeba až teď dostali s trenérem k nějakým záznamům, které byly na FTVS. Například mé rozbory z Londýna. Leželo jim to v kanclu. Je to takový zvláštní systém, až přehnaný amatérismus. A celkově: nejsou to jen centralizovaná soustřeďka, ale i v těch střediscích jsou takové bubliny.“

Bubliny?
„Každý trénuje na sebe, nechce se s někým hecnout. Je vidět, že naše atletika jde trochu do kopru. Je tam taky generační obměna. Bára dokázala neskutečné věci, ale není stroj, nejde to navždycky. Zuzka Hejnová pátá, taky skvělý, bomba, Kuba Vadlejch. Ale je to pár lidí a je nás málo. Není nás několik desítek milionů jako Němců. A to tam atletika žije, v Polsku to samé. Přičemž Amerika? Vůbec nemluvím...„

Pár talentů přesto existuje, co udělat, aby nevyčpěli?
„Nejsem úplně super znalec, ale základní věc, co by měla být, je, že by měli mít zajištěnou běžnou stravu. Sportovec nemůže jíst jako normální člověk. To by měla být ve střediscích normální věc.“

Takže se atleti nestravují dobře?
„Když se podíváte, kolik atletů podstoupí vyšetření zrovna na stravu, tak jich bude třeba pět šest. Někdo chodí na intolerance a tady ty kraviny, ale hodně málo lidí řeší to, kolik toho musí sníst, když dělá daný sport a sehnat někoho, kdo tomu fakt rozumí.