Plán tyčkařky Ptáčníkové pro finále: Letošňák, osobák a výš
Tyčkařka Jiřina Ptáčníková zářila po kvalifikaci na mistrovství světa spokojeností. S výjimkou jednoho zaváhání na 440 centimetrech bez potíží prošla do finále díky výšce 455 centimetrů. „Je to pro mě odměna za utrápenou sezonu, trošku víc, než jsem čekala. Jsem maximálně spokojená s tím, co jsem předvedla,“ říkala partnerka překážkáře Petra Svobody.
Takže postup byl pohoda?
„Tak mi to moc nepřišlo, na každý skok jsem se musela hodně, hodně hecovat. Ranní vstávání není úplně ideální, mnoha holkám to nesedlo, vypadlo jich dost. Ale postoupily ty, co měly.“
Včetně vás. V kolik jste musela na kvalifikaci se startem v 9.30 místního času vstávat?
„Budík zvonil až v 5.50, ale já jsem vstávala v 5.10, takže to bylo opravdu brzké vstávání. Už v 7.45 jsme musely být ve svolávací místnosti. Musela jsem se pěkně nasnídat, dát si sprchu, probrat se. Ale šla jsem spát dřív. Jsem ráda, že to mám za sebou a že jsme nemusely skákat 460 centimetrů. Rozhodčí ale ani nevěděli, kolik nás má být ve finále. Kde to jsme? Nakonec jsme to uhádaly.“
Váš kolega Jan Kudlička si trochu stěžoval na to, že mu úplně nesedí tyčkařský sektor na stadionu. Jak jste na tom byla vy?
„Přijde mi, že tam fouká zvláštní vítr a je to podivně do kopce. Fouká do zad, ale když běžíte, fouká proti. Ale postoupili jsme oba, tak to asi tak špatné nebude.“
Co vaše zápěstí, se kterým jste měla potíže?
„To je dobré, spíš mám problémy na druhé ruce. Byla jsem na masáži u Standy Tábora a omylem mi chytil za ruku. Asi je tam jen nějaký blok. Zápěstí drží, záda mě bolela, ale s těmi už to letos nějak doklepu.“
Vypadáte opravdu hodně spokojeně.
„Já jsem rozesmátá furt, už mám maximálně splněno to, co jsem chtěla. Finále bude o něčem jiném, člověk tam jde uvolněný.“
S jakým cílem?
„Udělám maximum, abych se umístila a skočila co nejvýš. Tyčka je letos děsně nabitá, holky mají hodně naskákáno. Ale já bych mohla překvapit.“
Čím? Zatím máte letos skočeno 460 centimetrů, osobní rekord máte o šest dílků výš.
„Doufám v letošňák, osobák a výš.“
Třeba pomůže některý z čtyřlístků, které vám na cestu dal přítel Petr Svoboda. Nebo už jste nějaký použila?
„Ne. Mám je tady s sebou všechny čtyři, co mi dal na cestu, každý mám použít až v té nejvyšší nouzi. Ta dneska nebyla, tak jsem po něm nesáhla.“
Kdy nastane? Při třetím pokusu na 470 centimetrech ve finále?
„Při prvním, ne? Třetí nic nebude řešit, jedeme na medaili.“
Sledoval vás na dálku partner, který tu chtěl soupeřit s překážkáři, ale je zraněný?
„Vůbec nevím, úplně na mě kašle! (smích) Je v lázních v Třeboni, včera psal, že je na Slatině a že se jdou proletět letadlem a že hodně štěstí... My chodíme spát a on přichází z procedur, tak si ani moc nepíšeme. Ale já ho vzbudím, hned jak vylezu ze stadionu.“
