Než zdolala rekord, bála se skákat. Hlava dokáže divy, říká Ptáčníková
Když tyčkařka Jiřina Ptáčníková nedávno předvedla v Doněcku nový český halový rekord 470 centimetrů, zlomový výkon na ni nezafungoval jako životabudič. Naopak. „Je to zvláštní. Byl to obrovský výkon, vítězství na prestižním mítinku, ale mě to úplně sesadilo. Nechtělo se mi závodit.“
Byla unavená, pokoušela se o ni nemoc. Dopřála si čtyři dny volna. Ale až ve středu si odpočatá u televize konečně řekla: Už mám zase chuť vyhrávat.
„Jsem zase zpátky,“ ujišťuje před víkendovým mistrovstvím republiky a dva týdny před halovým světovým šampionátem v Istanbulu.
V poslední době poznávala, jak mocná je psychika ve sportu. Loni zažívala podobné potíže, jaké donutily k pauze australského olympijského vítěze Stevena Hookera. Hrdina mistrovství světa v Berlíně 2009 se nyní bojí rozběhnout k pokusu.
„Přesně to se mi stalo loni před mistrovstvím světa. Šla jsem závod, bála jsem se odrazit, skočit. Třikrát jsem nedala základ, byly to paskoky. Na tréninku už jsem ani nebyla schopná chytit tyč, jak jsem se bála. Hlava je opravdu strašná.“
Nešla za psychologem, ale z potíží se vypovídala. Prevít jménem psychika si s ní však pohrál i později.
„Letos jsem měla trochu psychické problémy vzhledem k tomu, že jsem se zastavila na výšce 460 centimetrů. Nevěděla jsem, co mám dělat. Poprosila jsem Zdeňka Lubenského, jestli by mi nepomohl v technickém tréninku. Začala jsem se bát skákat, nechápu, z čeho jsem skočila takové výkony. Neměla jsem v tréninku naskákáno kvůli zdravotním problémům, rychlostně jsem na tom hůř, než jsem kdy byla. Ale hlava si odpočinula.“
Někdejší tyčkař a šéf vícebojařského TNT-Fortuna Meetingu v Kladně přináší Ptáčníkové také nový impulz.
„Má zkušenosti z větších závodů, mítinků s cestováním. Má spoustu poznatků, které slyším prvně v životě. Už bude třeba trochu těžší překopávat techniku, když skáču deset let nějakým způsobem, nejsem nejmladší, budu se to učit zase trochu déle. Ale co jsme začali, vždycky jsem to zvládla,“ říká Ptáčníková.
„Když proběhne příprava na olympiádu v tomhle duchu, mohla by se hodně dobře povést.“
V olympijské sezoně se rozhodla být tak trochu sobcem. „Vždycky jsem se ohlížela na ostatní, teď chci pro sebe to nejlepší. Když mi k tomu dopomůže Zdeněk Lubenský nebo kdokoli jiný, budu za to ráda. Se Zdeňkem se to hodně povedlo. Je to hlavou. To jsou neskutečné divy,“ říká partnerka překážkáře Petra Svobody.
Loňský halový mistr Evropy nedávno podstoupil operaci achillovky, která mu mařila dobře rozjetou kariéru.
„Už má krásnou jizvu, chodí, trochu pajdá, ale začal jezdit na rotopedu. Už se i usmívá, nic neřeší. Ale chápu ho. V jeho největší formě přišel sek, nemohl závodit, vyhrávat, to muselo být strašné na hlavu. Myslím, že z nejhoršího se vyhrabal. Za týden odjíždí na soustředění na Kanárské ostrovy, tam začne pomalinku poklusávat na trávě. Až se vrátí, bude moct pomalinku začít s tréninkem.“
