Létající tyčkařka Ptáčníková: Budou padat velké výkony!
ROZHOVOR | Cítila se bídně a po závodě na pražském Odložilově memoriálu si ledovala bolavé pravé zápěstí. Podle výsledkové listiny ale tyčkařka Jiřina Ptáčníková rozhodně neměla špatný den. Na Strahově si skočila osobní rekord 472 centimetrů a dostala se na čtvrté místo světových tabulek. Laťka ve výšce 476 centimetrů, což by byl nový český rekord, odolala.
Zápěstí vás viditelně trápí, jak je zranění vážné?
„Zlobilo mě už před loňským mistrovstvím světa v Koreji. Teď je to to samé. Nemůžu vytočit pořádně spodní ruku. A ta je důležitá. První skok v rozcvičení i v závodě to strašně bolí. Pak se to protáhne, rozcvičí a je to dobrý. V úterý jdu na vyšetření, jestli tam není zánět.“
Může bolavé zápěstí za to, že vám národní rekord Kateřiny Baďurové tentokrát unikl?
„Ne, to vůbec ne. Před závodem jsem říkala, že to bude stát za prd. Poslední týden se hodně trápím. Mám nateklý nohy, furt jsem unavená. Měla jsem sto chutí to dneska stornovat. Pak přišel závod… Je to tím, že tady dneska někdo je, že je s kým skákat (Němka Spiegelburgová vyhrála druhým nejlepším světovým výkonem 476 cm – pozn. red.). Já jsem si to užívala.“
Je pro vás povzbuzení, že i s bolestí jste skočila nejvíc v životě?
„Pro mě je dobré, že ve stavu, co jsem dneska, jsem skočila tak vysoko. Já jsem se fakt cítila strašně. Je to pro mě zázrak.“
Věříte, že rekord letos překonáte?
„Jo, určitě. Ale už mi ale pomalu dochází síly. Ladili jsme to na začátek sezony, abych co nejdřív skočila limit. To, že jsem ho skočila v každém závodě, mě překvapilo samotnou. Ale teď už mi dochází síly. Přitrénujeme, pak to bude dobrý.“
Od zimy spolupracujete s trenérem Zdeňkem Lubenským, jak se to projevilo na vašem tréninku?
„Skáču deset let nějak, během půl roku to přehodit nejde tak rychle. Jsou tam změny. Když se mi to povede, jak bych chtěla, tak to letí vysoko. Ale povedených skoků není tolik. Ještě furt s tím bojuju, nemám to tak vyskákané. Začala jsem hodně s gymnastikou. Když ne letos, tak příští rok to půjde v technice poznat.“
Na rozdíl od většiny světových tyčkařek gymnastiku doháníte v dospělosti, jak vám to jde?
„U mě je to hodně o síle. Gymnastika s tím nemá nic společného. Až tam bude i ta gymnastika, bude to fajn. Ale čím jsem starší, tím víc se bojím dělat nové věci. Zvlášť, když mi trenér řekne, udělej mi nějaké veletoče na hrazdě, to už pro mě není… Ale natrénováno mám. Stačí to oživit a budou padat velké výkony.“
Kam až se můžete letos dostat?
„To říkat nechci. Určitě v hlavě mám nějaké hranice. Nikdy si nedávám vysoké síle. Jdu pomalinku, postupně. Měla jsem jeden cíl, překonat osobní rekord. Začíná to sedmičkou. V hale (Ptáčníková letos v zimě skočila 470 cm – pozn. red.) to nebyl žádný úlet. Další cíl mi docvakne.“
