Už je v nejužší špičce a v souboji s časem se dostává stále dál. V pátek na Diamantové lize v Monaku Jakub Holuša v nejrychlejší světové patnáctistovce za poslední tři roky letos už podruhé vylepšil národní rekord. Čas 3:32,49 minuty je o 26 setin lepší než ten z červnové Paříže. Jsou to už skoro vesmírné sféry. „Troufám si říct, že můj rekord asi zůstane hodně dlouho,“ usmívá se Holuša, který po přechodu k polskému trenérovi Tomaszi Lewandowskému míří ke hvězdám.
Pro Česko to byl historický běh, sám Jakub Holuša chtěl ale v Monaku víc. Nebyl to jeho ideální závod. Doběhl ve skvělém čase, ale desátý a hned za třemi Evropany, včetně sedmnáctileté norské senzace Jakoba Ingebrigtsena. A po závodě to na facebooku schytal, když si ho fanoušci v televizním záběru spletli se soupeřem, který v cíli naštvaně kopnul do země. „Plno lidí si myslí, že jsem kopal zklamáním, že to nebylo pěkné. To mě fakt mrzí, není to pravda,“ zdůrazňuje Holuša.
V první reakci po závodě jste ale, navzdory parádnímu národnímu rekordu, jisté zklamání vyjádřil…
„Je to těžké… Člověk běží čas, který je absolutní světová špička a vůbec to není sranda. Já si takového výkonu nesmírně vážím. Ale když ho předběhne sedmnáctiletý Nor, úplně spokojený nemůže být…“
V čem jste viděl rezervy?
„Závod pro mě neměl úplně ideální průběh. Startoval jsem ve druhé dráze a po sto metrech mě všichni zavřeli, nezachytil jsem pozici, kterou jsem chtěl. Chtěl jsem běžet na Filipa Ingebrigtsena a krásně se za ním ve vláčku vyvézt. Nepodařilo se mi to, v konci jsem musel několikrát měnit rytmus a v takhle rychlém závodě je to znát. V závěru mi chyběly síly. Přitom jsem vbíhal do posledního kola o dvě sekundy rychleji než v Paříži, ale neměl jsem už energii. Štve mě, že jsem se nechal zavřít.“
Myslel jste tedy na ještě lepší čas?
„Měl jsem cíl běžet český rekord. Na kiláku jsem byl nejrychleji v životě. Vím, že Monako je magické, když se všechno sejde, dá se tam běžet hodně rychle. Malinko jsem myslel na čas 3:31, 3:30… To je pro bílého Evropana opravdu vesmír, neskutečný výkon. To se neběhá jen tak. Jsem spokojený, že jsem znovu vylepšil český rekord. Myslím, že se v Monaku ještě ukážu.“
Kdysi pro vás bylo životním cílem překonat dávný národní rekord Jana Kubisty, jaké to je teď, když skoro každý závod českou hranici posouváte?
„Byl to můj životní cíl, posunul jsem ho o dvě a půl sekundy, což je mazec. Neřeším, že to je český rekord. Věřím, že jsem to zlomil, je to moje. Teď dostávám svoje tělo výš a výš a mým cílem je dostat se na maximum svých možností. Jsem schopný v každém závodě Diamantové ligy bojovat o pódium. Můj cíl je výkonnost stabilizovat, abych běhal pravidelně rychle, plus se připravit na vrcholný šampionát, kde rozhoduje, jak rychle umíte poslední kolo.“
| 3:34,26 | 30. července 2015 | Stockholm |
| 3:33,36 | 15. července 2016 | Monako |
| 3:32,85 | 30. června 2018 | Paříž |
| 3:32,49 | 20. července 2018 | Monako |
Podle všeho zažíváte životní sezonu, co vám její průběh naznačuje právě k evropskému šampionátu v Berlíně?
„Naznačuje mi to, že musím zůstat v pohodě. Jednak si musíme uvědomit, že to bude úplně jiný závod. My, co jsme naběhli 3:32, 3:31, máme psychickou výhodu proti těm, co mají 3:35 nebo 3:36. Já jsem to z té pozice zažil. Uvažujete jinak, jdete do toho s nějakým respektem. Je třeba toho postavení využít. Neznamená to, že tam jsme jasně nejlepší. V Berlíně se bude běhat pomalu, budou to taktické běhy, bude se běhat na poslední kolo.“
A jako nejlepší finišman jste známý vy…
„Musím udržet pozici, aby člověk v závěru mohl využít svých schopností. Bude to vyrovnané a rozhodovat budou maličkosti. Ale věřím, že mé rychlostní schopnosti jsou natolik vysoké, že budu bojovat o přední pozice.“
Na jaře jste přitom řešil nepříjemné zdravotní potíže, o co přesně šlo?
„Zdravotně jsem se trápil celé jaro. Byl jsem celý rozsypaný. Mám dlouhodobé problémy s patou. V hale mě to tak bolelo, že když jsem šel trénink a druhý den klusat, skoro jsem brečel, jak to bolelo. Pak se přidaly problémy s kyčlí, píchalo mě v předním stehně. Pak jsem se nachladil, prodělal jsem infekci. Ledviny pracovaly pořád, neodpočinuly si a úplně jsem si vymlátil krev. Neměl jsem železo, nemohl jsem trénovat. To se táhlo až do konce dubna, kdy jsem se vrátil z Maroka a začalo se to zvedat.“
Na druhou stranu si pochvalujete přestup do trenérské stáje Tomasze Lewandowského, kde je vaším sparingpartnerem jeho bratr Marcin. Co vám nová spolupráce přináší?
„Největší rozdíl je, že to neběhám sám, pracujeme ve skupině, trénink nás absolvuje osm, deset lidí. My s Marcinem jdeme nejdelší úsek a ostatní se k nám připojují. S předchozím trenérem (Jiřím Sequentem) jsem proběhl naplno až poslední úsek. Teď běháme celý trénink ve speciálním tempu na patnáctku. Tomasz před námi jezdí na kole. Je to jak v závodě. Soustředíš se, běžíš, vydýcháš se a zase valíš. Pokavaď mi bude sloužit zdraví, věřím, že další dva, tři roky se máme na co těšit. Tělo si na nový trénink zvykne. Jsem přesvědčen, že to nejlepší přijde za rok nebo v olympijské sezoně.“
Jaký je Marcin Lewandowski, jeden z nejlepších evropských běžců středních tratí?
„S Marcinem je to nejlepší, jak to mohlo být. Nemůžu říct nic negativního. My si tak naprosto sedíme, tak si vyhovujeme, že jsme skoro jako bráchové, úplně bez problémů. Tomasz Marcina vychovával, aby byl otevřený pro to pracovat ve skupině. Nedochází k soupeření, jsme jak bratři ve zbrani. Absolutně si pomáháme.“
| 1. | Filip Ingebrigtsen (Nor.) | 3:30,01 |
| 2. | Jakob Ingebrigtsen (Nor.) | 3:31,18 |
| 3. | Chris O'Hare (Brit.) | 3:32,11 |
| 4. | JAKUB HOLUŠA | 3:32,49 |
| 5. | Jake Wightman (Brit.) | 3:33,96 |
| 6. | Charles Da'Vall Grice (Brit.) | 3:34,20 |
| 7. | Josh Kerr (Brit.) | 3:35,01 |
| 8. | Marcin Lewandowski (Pol.) | 3:35,06 |
| 9. | Henrik Ingebrigtsen (Nor.) | 3:35,61 |
| 10. | Ismael Debjani (Bel.) | 3:35,71 |
Témata:
berlín, rekord, atletika, mistrovství evropy, sport, Diamantová liga, 1500 m, Jakub Holuša, Sport na Heureka.cz
