PŘÍMO Z NĚMECKA | Letošními výkony stabilně přes 60 metrů a skvělými výsledky v Diamantových ligách si oštěpařka Nikola Ogrodníková jasně řekla o post jedné z adeptek na medaile na berlínském evropském šampionátu. V kvalifikaci bez problémů hodila za limit a po druhém pokusu a výkonu 61,27 metru mohla jít sbírat síly na páteční finále. Nebála se ani prohlášení, že bude bojovat o medaili.
Jaká byla z vašeho pohledu kvalifikace?
„Hrozná. Nečekala jsem, že budu takhle ve stresu, pořád jsem se uklidňovala, a když jsem šla na první pokus, tak jsem se trošku vyklepala a udělala jsem v rozběhu o dva kroky míň, tak jsem pak odhazovala docela daleko od čáry. Na druhý už jsem se snažila trošku zkoncentrovat a říkala jsem si, že tady nebudu přece stresovat, že o nic nejde.“
Pomohl vám váš přítel a trenér Vítězslav Veselý v hledišti?
„Trošku jo, spíš to bylo na úrovni toho, že jsem se usmívala a tudíž jsem byla víc v klidu. Ale evidentně ne, když jsem se postavila na první pokus.“
Čím byl druhý pokus technicky jiný?
„Ono to nebylo technicky ideální, ne moc dobrý hod, spíš zajišťovák. Snažila jsem se soustředit na běh, abych neudělala zase o dva kroky míň.“
Spadlo to teď z vás?
„Tyhle pocity teď prožívám poprvé, takže jsem byla najednou strašně šťastná a vůbec mi nedošlo, že jsem ve finále. Teď o tom budu asi chvíli přemýšlet. Ale asi to ze mě spadlo, jsem ráda, proto jsem sem jela, chtěla jsem postoupit do finále, což se stalo, takže úkol splněn.“
S čím půjdete do finále?
„Teď už můžu říct, že chci bojovat o medaile.“
Koho považujete za největší soupeřky?
„Tam je to trošku otevřené, ale myslím, že Christin Hussongová tady předvedla kvalitní výkon a určitě v druhé skupině Chaladovičová, Martina Ratejová… Když na tom budu tak dobře a hodím přes 65 metrů, tak myslím, že to bude trošku snadnější.“
Dolehla na vás atmosféra šampionátu?
„Ve středu večer jsem už najela režim stresu, blbě nebo málo jsem spala, furt člověk řeší, jak poběží, jak si to nastaví. Pořád jsem se přesvědčovala, abych už šla spát, v noci jsem se několikrát vzbudila. Ale ráno jsem si to moc nepřipouštěla, byla jsem v dobré náladě. Ale jak jsem přišla na sektor na první pokus, tak najednou hrozný nával emocí.“
Je to dané i tím, že jste tady teď v roli české jedničky?
„Tohle asi nedolehlo, spíš jsem v roli, kdy jsem věděla, že mám větší šanci postoupit do finále. To, že třeba můžu bojovat o medaile, to jsem neřešila.“
Přišel po druhém pokusu nával úlevy?
„Hrozný. Chvílemi se mi chtělo i brečet, že jsem to zvládla. Fakt je to hodně o hlavě.“
Jakou roli sehrál kouč Rudolf Černý? Uklidnil vás, stejně jako vždycky Barboru Špotákovou?
„Dala jsem všem jasné instrukce, že chci mít klid a když budu chtít, tak si dojdu a jinak se chci separovat od ostatních. Takže trenér mě nechal rozcvičovat, jak jsem chtěla.“
Těšíte se na atmosféru finále, když v něm bude i Němka?
„To už podle mě bude závod srovnatelný s Diamantovou ligou, kdy už budeme bojovat, abychom se umístily každá co nejlíp. V kvalifikaci jsem nesoupeřila s holkama, ale sama se sebou. Ve finále už to bude soupeření s ostatníma.“
Pomůže vám i fakt, že se vám letos na Diamantových ligách dařilo? (Ve třech závodech skončila na prvním, druhém a třetím místě)
„To asi jo, ale ještě nikdy jsem nezažila finále, ani jsem nikdy nesoutěžila druhý den. Nevím, co od toho můžu čekat. Jestli se ráno vzbudím s bolavýma nohama nebo co mě čeká, to fakt nevím.“
Jaké bude čekání na finále?
„Musím hlavně dospat tu špatnou noc, dám si nějakou studenou vanu a budu na pokoji ležet a spát.“
Související články
