Podle dosažených metrů předvedl oštěpař Jakub Vadlejch na Kontinentálním poháru v Ostravě druhý nejlepší výkon v soutěži oštěpařů. Hodil 84,76 metrů, ale stačilo mu to pouze na páté místo. Týmový parťák Thomas Röhler z Německa byl totiž ve třech úvodních pokusech lepší a do elitní čtyřky postoupil olympijský vítěz. Röhler nakonec celkově vyhrál, posledním hodem se vytáhnul až na 87,07 metrů. Český oštěpař chválil atmosféru. „Roztleskávali mě skoro všichni lidi, takže se člověk cítí, jako by tady bylo sto tisíc lidí.“
Jaké to je, hodit druhý nejdelší hod a skončit pátý?
„Do závodu jsem šel s tím, že musím Thomase přehodit. To se mi nepovedlo, takže jsem nemohl počítat s lepším než pátým místem.“
A není to zvláštní, když takhle bojujete proti týmovému kolegovi?
„Je to trošku postavené na hlavu, ale pravidla jsou tak, že když on bude první a já pátý, tak jako tým vyhráváme. S tím jsem do závodu šel. Jednou se mi povedlo Thomase přehodit, ale na druhou stranu jsem zase cítil, že Thomas mě také může přehodit. To jsem si říkal, že je škoda, že jsem nehodil třeba osmdesát sedm. Jako tým jsme vyhráli, úkol splněn a to je hlavní.“
Se svým výkonem jste spokojený?
„Do třetího hodu jsem šel s tím, že jsem to konečně já - Kuba Vadlejch. Měl jsem takový dobrý oštěpařský pocit, kvůli kterému to děláme. Byl jsem hrozně rád, že se mi to povedlo, ale přál jsem i Thomasovi, abychom celkově to prvenství ukořistili. To se povedlo.“
Byl to váš nejdelší pokus od zranění zad, takže už se cítíte dobře?
„Trvalo mi to trochu déle, než jsem si myslel. Asi měsíc a půl, ale jsem zpátky. Sice je konec sezony, ale směrem k přípravě je to dobré. Můžu se bez bázně a hany do ní pustit. A příští rok to rozbalit.“
Není škoda, že už je konec sezony?
„Škoda to být může, ale beru to tak, že jsem si ji vyžral tou svojí... Nepřemýšlím moc, neposlouchám tělo a to se mi vrátilo. Tak to je.“
Jak se vám líbila atmosféra?
„Roztleskávali mě skoro všichni lidi, takže se člověk cítí, jako by tady bylo sto tisíc lidí. Tento stadion nabíjí člověka jinak, než veškeré jiné stadiony na světě. A to je skvělé.“
I proto jste se pak v ochozech dlouho podepisoval?
„Nesnáším slovo ne. Občas se říct musí, ale ty děti jsou skvělé. To je ono, pro tohle to děláme.“
