Vyprodáno s prázdnými místy. Ostrava i tak posunula atletiku dál
Ostrava zase jednou byla centrem světové atletiky a stálo to za to. Hvězdy unavené dlouhou sezonou předvedly spoustu špičkových výkonů v rykotu tribun. Ten byl pořádně slyšet, navzdory tomu, že výjimečná soutěž nakonec ochozy zcela nezaplnila, ačkoli to pořadatelé těsně před startem proklamovali.
Jako by na tribunách bylo sto tisíc lidí. Tak to řekl oštěpař Jakub Vadlejch. Prázdné modré sedačky na vítkovickém stadionu žalovaly, ale atmosféru to zásadně nepoznamenalo. Nadšení přítomní dali závodníkům zapomenout na ty, kteří zůstali doma.
Ostrava se díky zlatým letům Zlaté tretry ozdobenými září Usaina Bolta stala malou atletickou mekkou. Proto už na jaře vzbudily rozpaky na tribunách jasně viditelné mezery ve fanouškovském šílenství. Na prestižním Kontinentálním poháru, který do města a vůbec do země zřejmě přivedl dosud nejlepší sestavu atletických osobností v historii, se situace opakovala.
Důvody? Za prvé: organizátoři na každý den rozdali přibližně 4000 lístků do škol a atletických klubů a přibližně čtvrtina počtu se nedostavila. Za druhé: Nedorazily stovky lidí, kteří si lístky zaplatily. Za třetí: Návštěvníci v babím létě neseděli celý den na svých místech, ale korzovali po areálu, na rozcvičovacím stadionu mohli hvězdy okukovat zblízka. Za čtvrté: Na tribuny si podle řádu stadionu nemohli nosit jídlo a pití. (Bojí se snad někdo atletických rowdies?)
Nakonec ale nadšené publikum bylo plusovou stránkou velké show, která může mít vliv na budoucnost atletiky. Čeští organizátoři přišli s balíčkem nových pravidel ve snaze vtáhnout fanoušky víc do děje. Zatímco systém žolíků týmových kapitánů je jen kuriozitou týmové soutěže, další nápady můžou žít dál. Nebo aspoň zahájit diskusi o změnách.
Vylučovací závody na dráze jednoznačně přispěly k dramatu. Z většinou poměrně nudných delších běhů, které se na podobných akcích běhají takticky na body, vylisovaly šťávu. Především hladká mužská trojka nabídla ve finiších kol několik napínavých sprintů o život.
Zásahy do technických disciplín vzbudily rozporuplné reakce. Na zkušební pravidla vyřazovacích soubojů nejvíc doplatila chorvatská diskařka Sandra Perkovičová, která přešlápla finálový pokus a ve výsledcích skončila druhá, přestože měla o víc než tři metry lepší celkový výkon než vítězná Kubánka Perezová.
Jihoafrický dálkař Rushahl Samaai si přes vítězství stěžoval, že nová pravidla bránila lepším výkonům. Kolumbijce Caterine Ibargüenové to ale nevadilo, aby ve finálovém pokusu dálky vystřihla parádní osobní rekord 693 centimetrů.
Tahle zkouška měla svůj význam. Novinky se asi dlouho neobjeví na vrcholných akcích typu olympiády či mistrovství světa. A je to tak správně. Běžným mítinkům, a klidně i závodům Diamantové ligy, by ale podobné formáty určitě neuškodily. Už proto, že nutí televizní společnosti švenknout občas kamerou z dráhy do technických sektorů. Show must go on!
