Překážkářce Zuzaně Hejnové se blíží začátek sezony, ale zatím má čas sledovat závěr fotbalové ligy. A jako zapálená slávistka si ho s gustem užívá. Ve středu večer byla na tribuně Sinobo Stadium při vítězném dramatu sešívaného klubu s Jabloncem (2:1). „Když jsem v Praze, tak se chodím podívat, mě to baví,“ usmívá se Hejnová, která se chystá na červnový Odložilův memoriál.
Jak se vám zápas líbil?
„Teď chodí spousta lidí, je tam super atmosféra, klukům se daří, i když na začátku to jsou vždycky nervy, třeba včera když prohrávali, ale dobře to dopadlo.“
Bude Slavia v neděli v Ostravě slavit titul?
„Určitě bude, mrzí mě, že to je tak daleko, zrovna v Ostravě. Pak bude derby doma, myslím, že sparťanům se na to nebude koukat hezky…“ (úsměv)
Sledovala jste počínání svého klubu i na svém jihoafrickém soustředění?
„Jo jo, a když se hrálo s Chelsea, šlo to i živě v jejich televizi, to jsem měla radost.“
Sezonu zahájíte o víkendu na extralize v Plzni, ale ve vaší disciplíně na 400 metrů překážek se ukážete až 3. června na Memoriálu Josefa Odložila na Julisce, co od prvního startu čekáte?
„Je to jediný mítink v České republice, který absolvuju. Na Zlaté tretře nemám svoje překážky, to mě mrzí, po několika letech bych si to možná zasloužila. Jsem ráda, že se aspoň na Odložilovi můžu proběhnout před domácím publikem. Na Memoriálu se budu snažit o co nejlepší výsledek. Doufám, že podám nějaký dobrý výkon, i když to bude můj první start, před kterým vždycky bývám nervozní.“
Jak se těšíte na střet s Američankou Georganne Molineovou, která vloni běžela na Odložilově memoriálu rekord mítinku 54,04 sekundy?
„Na první čtvrtku si nemyslím, že bych měla běžet takhle rychle. Ale nic mě nebolí, není důvod neběžet dobře. Je tam nejenom Molineová, je tam spoustu dalších soupeřek, které jsou velmi kvalitní. Sage Watsonová z Kanady je taky hodně dobrá soupeřka. Jsem ráda, že to bude hodně dobrý závod.“
Jaké bude pro vás startovat na dlouhých překážkách poprvé od srpnového mistrovství Evropy v Berlíně?
„Musím říct, že se těším, ale samozřejmě nervozní budu. Je to po dlouhé době a ještě doma, kde bych se chtěla předvést dobře. Zdravotně jsem na tom dobře, musím to zaťukat.“
Kdy naposledy jste byla takhle fit?
„Už je to hrozně dlouho, takže si docela užívám, že můžu trénovat bez bolesti, což je základ. Když člověk natrénuje, tak závody už jsou potom třešnička na dortu. Takže jsem fakt ráda, že jsem všechno odtrénovala.“
Co za tím stojí?
„Náhoda to určitě není. Věnovala jsem se tomu, byla jsem na soustředění třikrát týdně na fyzioterapii. To je úplný základ. V mém věku odtrénuju kvalitní tréninky a pak mě musí někdo opravit.“
Spolehla jste se v jihoafrickém Potchefstroomu na místní expertku?
„Byla přímo místní, která mě už zná. Od té doby, co tam jezdím, tam k ní chodím. Navštěvovala jsem jí sem tam, i když jsme tam měli české fyzioterapeuty, protože je hrozně šikovná. Přišla jsem na to, že se ani nevyplatí brát někoho z Čech. Je dobrá, má tam přístroje a má čas se mi věnovat. Hlavně vždycky namasíruje celé tělo, může používat jehličky, což naši fyzioterapeuti nesmí. Má tam rázovou vlnu, má tam TEKAR (selektivní radiofrekvenční terapie), což je výborné na svaly. Potom jsem byla u specialisty, biomechanika, který tam má speciální přístroj na lýtka a měřil, jakou mám sílu v kotníku a lýtko. Hodně jsem se věnovala tomu, abych posílila lýtka, aby mě nebolela.“
Zdraví je pro atleta základ výkonu, pokud vydrží, na jaký čas byste se letos chtěla dostat?
„Vůbec nedokážu říct, uvidíme po prvních závodech. Trénink je jedna věc, závody druhá a já teď hlavně musím získat sebevědomí. Věřím, že se to rozběhne dobře a musím si začít věřit.“
Co vám sebedůvěru dá?
„Hlavně pocit. Z tréninků mám pocity dobré, ale když běžím na tréninku do sedmé, osmé překážky, není to deset. To je velký rozdíl, ještě 150 metrů do cíle. Jde o pocit, jak ho získám, už to půjde.“
Související články
