Za dobrotu prohru. Kouli už půjčovat nebudu, zlobil se Staněk
Na domácím stadionu na Memoriálu Josefa Odložila si koulař Tomáš Staněk zlepšil nejlepší výkon sezony na 21,19 metru. Vítězství mu ale v těsném závodě s Američanem Joe Kovacsem o decimetr uniklo. Světový šampion z roku 2015 se mu po svém odvděčil za kamarádskou pomoc. „Chtěl jsem samozřejmě vyhrát, ale Joe zazlobil. Už mu asi kouli půjčovat nebudu,“ smál se Staněk.
Jak se stane, že koulař nemá kouli?
„Byli házet v Halle a včera v deset mi volal, že mu ji tam nějak vzali a odvezli ho dřív, tak jestli bych mu nesehnal kouli. Tak jsem si říkal, než tam jet ráno, tak jsem jel hned večer, tady (na Julisce) ji vyzvedl, dovezl jsem mu ji na hotel, aby si mohl dopoledne zaházet. Protože z Halle mu ji vezl Tim Nedow, ale měl přijet až odpoledne. Tak jsem udělal kamarádské gesto, ale on moc kamarádský nebyl…“ (úsměv)
Poděkoval vám aspoň?
„Poděkoval, říkal, že moc děkuje za to kouli, já mu říkal, že to bylo naposledy. Jsme se tak špičkovali…“
Těší vás aspoň první letošní závod za 21 metrů?
„Jo, jsem rád. Trochu mě mrzí ten poslední pokus, který jsem cítil ještě o trochu líp, ale dneska jsem zbytečně zabaloval pravou nohu v nákopu a zbytečně zkracoval otočku. Ale jsem hrozně rád, že se konečně začínám probírat z té dřiny, kterou jsem absolvoval, a jsou z toho takové výkony.“
Před týdnem v Turnově jste cítil únavu a hodlal jít na krevní vyšetření, jak to dopadlo?
„Na krev stejně půjdu, ale je vidět, že se to začíná zvedat, potřeboval jsem volnější týden. Nebyl jsem zraněný (klepe kloubem ruky na čelo), tak jsem neměl volno, ničemu jsem neulevoval a trénoval jsem, co to šlo. Pak mě to trošku semlelo, měl jsem mezi dvěmi soustředěními asi deset dnů a na Kanárech jsme dost přitrénovali. Musí to uzrát a na to, jak jsem se dneska točil, tak dobrý. Myslím, že jsem si dal závodní osobák z místa, začíná se to zvedat.“
Tréninkový základ se vám ale v letošní sezoně, která vrcholí šampionátem v Dauhá až na přelomu září a října, bude hodit, ne?
„Právě se to muselo udělat. Čekali jsme s trenérem, že budu trochu kleplej, netušil jsem, že tolik. Ale času je hromada na to, aby se to vyházelo. Vrchol je od prvních závodů za pár půl roku, není kam spěchat.“
Na sociálních sítích jste se nedávno blýskl videem, jak z místa přeskakujete popelnici, je běžné, že jsou koulaři takhle výbušní?
„Jak kdo. Myslím, že nebudu jedinej, kdo tohle přeskočí. Stal se z toho trochu virál, protože to sdílelo i European Athletics. Někteří by to asi nedali, Cantwella si nedovedu představit, ale třeba Szyszkowski má snad tři a půl metru žabákem, ten by to dal v pohodě.“
Jak vysoko z místa vyskočíte?
„Já skočil výškařkou laťku sto padesát…“
