Rychlá Hejnová: Mám z toho super pocit! Na fanoušky jsem byla nepříjemná
Překážkářka Zuzana Hejnová už zase létá. Na Odložilově memoriálu v Praze na Julisce vyhrála ve svém prvním závodě sezony na 400 metrů překážek v čase 55,02 sekundy a je rázem zpět ve světové špičce, z níž se vloni kvůli zdravotním problémům vytratila.
Jak závod hodnotíte?
„Jsem určitě hrozně ráda. Takový start do sezony jsem už dlouho neměla. A z čeho mám největší radost, že jsem zdravá, že mi to běží až do konce. Dneska mi v konci trochu chyběla soupeřka, abych stlačila čas pod padesát pět. Ale jsem ráda za to, jak jsem to odstartovala.“
Na začátku sezony jste hlásila, že sezony s vrcholem na světovém šampionátu se vám daří. Zatím se to potvrzuje, ne?
(úsměv) „Doufám. Vlastně už ani nevím, kdy jsem takhle začala sezonu, ale hlavně z toho mám supr pocit. Vím, že můžu běžet ještě rychleji, že jsem pošetřila a nevěděla, co to se mnou v tom konci udělá. Teď, když tam se mnou budou soupeřky, určitě to rozbalím a věřím tomu, že to bude pod padesát pět.“
Takhle rychle jste neběžela celý loňský rok…
„Mě fakt strašně bolela ta noha. To jsem si přesně říkala – horší než loni to být nemůže, když to bylo skoro po jedné noze. Jsem na tom dobře, nic mě nebolí, na tom se dá stavět.“
Jak jste běžela technicky?
„Dobře, splnila jsem, co jsem chtěla, ba naopak to možná bylo ještě lepší. Chtěla jsem zkusit do šesté překážky běžet na patnáct a pak na šestnáct, nakonec jsem to dala až do sedmé, protože jsem cítila, že mám dost sil a nefoukalo. Utáhla jsem to technicky úplně parádně.“
Je pro vás pořád zvláštní závodit doma?
„Je to trochu zvláštní, protože jak tady každý den trénuju, hodně to tady znám. Dneska nám hodně přály podmínky, hlavně větrné. Skoro nefoukalo, přitom tady vždycky fouká hlavně první dvoustovka proti. Dneska nám přály podmínky a já jsem to jenom využila.“
Před závodem jste se bála příliš blízkého kontaktu s fanoušky, jak to šlo?
„Byla jsem na ně možná někdy nepříjemná, ale jste v call roomu, máte patnáct minut do startu a oni se chtějí fotit. To už nejde. Teď už jsem jejich.“ (úsměv)
Těšíte se teď na čtvrteční Diamantovou ligu v Římě?
„Těším se moc. Doufám, že tam dostanu i nějakou solidní dráhu. Tenhle čas už je docela dobrý, letos holky nezaběhly nic moc extra, tak věřím, že se o přední příčky poperu i tam. Vím, že je to dobrá cesta, kterou jsme se vydali. Jsem teď rychlá, silná, potřebuju to trochu vyběhat, abych i na té čtvrtce byla rychlejší.“
Během dne přišla zpráva o tom, že jihoafrická běžkyně Caster Semenyaová uspěla s odvoláním u švýcarského civilního soudu a může zase závodit. Co na to říkáte?
„Sice za to nemůže, má vrozenou vadu, ale nemyslím si, že s vyšší hladinou testosteronu, než je nejvyšší povolená, může závodit s ženskými. Bohužel to tak je… Já ji mám hrozně ráda, vždycky se hrozně baví, je fajn, ale když má někdo testosteron jako kluk, nemůže závodit s holkama, to je smůla. Být holkama, taky by mi to strašně vadilo.“
