Sotomayor pomáhal dětem: Pořád je příjemné budit se jako rekordman
Na ostravské Zlaté tretře startoval několikrát, párkrát se v Česku objevil jako ambasador výškařských mítinků. Javier Sotomayor, světový rekordman ve skoku do výšky (245 cm), teď poprvé pomáhal s tréninkem atletických nadějí. Před středečním halovým mítinkem Czech Indoor Gala v Ostravě nejdřív předal startovní čísla elitním českým atletům, potom si zatrénoval s dětmi.
„Velmi se mi líbí trénovat děti, na Kubě je taky trénuju, mají patnáct, šestnáct let,“ líčil kubánský rekordman. „To je přesně to, co má největší smysl a co mě naplňuje.“ Světový rekord ve skoku do výšky Sotomayor drží od roku 1993. V Salamance se přehoupnul přes 245 centimetrů.
„Je to pro mě velká čest, že můžu rekord držet tak dlouho. Překvapilo mě, že ho dosud nikdo nepřekonal,“ hlásil s úsměvem. Na druhou stranu nijak nezastírá, že je moc příjemné vstávat s tím, že je světový rekordman. „Ano, to se neomrzí. S tímto pocitem se probouzím pořád rád.“
Mohl by časem na rekord dosáhnout některý z jeho svěřenců? „Kdyby se to povedlo, byla by to velká čest, ale ve skupině mám jen jednoho kluka a tomu je teprve dvanáct. Jinak mám ve skupině dvě šikovná děvčata, je jim patnáct. Těžko předvídat v tomhle věku, moc se to odhadovat nedá, ale mají potenciál. Skáčou kolem 170 cm, to je slušné.“
Podle Sotomayora je pro děti klíčové, aby se v začátcích věnovali především komplexní atletické přípravě. „Pak se teprve můžeme specializovat na techniku. To se netýká jenom výšky, ale i dalších disciplín. Další důležitou součástí je atlety neustále motivovat.“
Právě s motivací prý není v Česku na závodech podle Sotomayora problém. „Publikum je tady vždycky skvělé, pokaždé atlety posune někam dál. Proto se mi mítinky v Česku a okolí velmi líbí a rád je navštěvuji.“
Pro atletické naděje byl vysoký, dvaapadesátiletý Kubánec s brýlemi zpestřením. Pro Tomáše Janků, ředitele atletického svazu a bývalého výškaře, stále ikonou. „Já ještě pocházím z doby, kdy jsme měli svoje hrdiny. A Sotomayor byl společně s Patrikem Sjöbergem, protože ten měl dlouhé vlasy, ikonou. On mě držel u sportu. Těch 245 centimetrů mi s odstupem času zní ještě fantastičtěji! Tohle je výkon, který je nesmrtelně zapsaný v historii, ať už ho jednou někdo překoná nebo ne. Pro mě je to jeden z nejúžasnějších atletických výkonů.“
Na Sotomayora má Janků jednu speciální vzpomínku. Olympijské finále v Atlantě 1996. „Tam už byl Soto trošičku zraněný, ve finále jsme skočili stejně - 225 centimetrů,“ vybavuje si přesně i po letech. „A tehdy mě víc než finále bralo to, aby se mi podepsal. Byl jsem mladý kluk a skákal na olympiádě s borcem, který pro mě znamenal hrozně moc. Naštěstí jsme skončili stejně, při odchodu se mi podepsal. Byl to pro mě dvojitý zážitek, nesmírná čest.“
Podepsané startovní číslo by Janků doma ještě našel. „Manželka mi staré věci furt vyhazuje, ale tohle bych určitě našel,“ dodal s úsměvem.
