Eva Vrabcová-Nývltová očekává miminko, ale český maraton má pro olympijské Tokio novou vlajkonošku. Svůj unikátní výlet přímo z pole amatérských běžců tam chce zakončit Marcela Joglová. Začátkem dubna v Rotterdamu bude mít šanci splnit olympijský limit. Když se do hor přižene vánice, není to legrace. A trenér Pavel Červinka měl někde venku svou závodnici. Marcela Joglová od něj dostala za úkol uběhnout 35 kilometrů.
„Vyběhla nalehko, změnilo se počasí, začalo sněžit, padaly trakaře. Furt jsem čekal a Marcela se nevracela,“ vzpomíná Červinka. „Odběhla třicet kilometrů. Přiběhla totálně zmrzlá, říkala: Trenére, já se omlouvám, já těch pětatřicet nemůžu… Tehdy jsem pochopil, že to je rozdílový faktor, že její limity, její vůle a ctižádost jsou někde jinde než u jiných sportovců.“
Joglová kdysi atletiku odložila kvůli basketbalu, v něm se ale zklamala a běhala si jen tak pro radost. Pak ale začala vyhrávat silniční závody, získala chuť trénovat víc. A pořád není jasné, kde jsou její hranice. Systematickému tréninku se začala věnovat až před rokem, kdy poprvé vyrazila na soustředění do Keni.
„Poprvé jsem ji potkal v říjnu 2018. Probírali jsme různé možnosti. Říkala: Já bych chtěla do Keni. Říkal jsem jí, že bych začal evropskou destinací. Marcela přišla ještě jednou, pak zmizela a ozvala se z Keni,“ směje se Červinka. „Ví, co chce. A v momentě, kdy ví, co chce, udělá pro to všechno. Cílevědomost, zaměřenost, koncentrace na výsledek. S takovými lidmi se pracuje jinak, než s těmi, které musíte přesvědčovat.“
Před rokem odjela Joglová z Keni přímo na maraton do Rotterdamu a senzačně tam zaběhla limit na mistrovství světa. Do Afriky znovu zamířila včera a šťastný Rotterdam má znovu před sebou. 5. dubna tam bude mít svou jedinou šanci o olympijský limit.
„Největší cíl je pokusit se splnit limit na olympijské hry,“ říká Joglová. „V Keni se budu připravovat na Rotterdam. Vím, jaká je tam trať. Byla tam spousta fanoušků, atmosféra mě pohltila.“
Je tu však problém. Vloni v Rotterdamu Joglová svůj osobní rekord posunula na čas 2:36:53 hodiny. Jenomže limit pro Tokio činí 2:29:30. Joglová se musí zlepšit o víc než sedm minut.
„Je pravda, že když jsem se to dozvěděla, byla jsem z toho špatná, bylo pro mě nepředstavitelné, že bych se mohla tak výrazně zlepšit,“ říká Joglová. „Ale trénink jde dobře. Pro dosažení mých snů a cílů je klíčové zůstat zdravá, takže se snažím zraněním předcházet důkladnou regenerací a pravidelnou návštěvou fyzioterapeuta. Využívám všelijaké regenerační pomůcky. Když začnu cítit blížící se problém, třeba naposledy malinké tahání achilovky, nasadím wobenzym a ten mi vždy pomůže.“
Už se téměř z nuly dostala až na mistrovství světa, kde vloni v Dauhá v pekelných podmínkách pronikla do top 20. Teď stojí před Marcelou Joglovou další odvážná výzva.
„Jak jsem poznal Marcelu, přijde mi, že se výzev nebojí,“ usmívá se její manažer Jan Koukal. „Když ve světě maratonců řeknete, kolik jí chybí k limitu, zakroutí hlavou. Ale Marcela má unikátní přístup. Lidi mají často z výzev strach, mně přijde, že se nebojí, že se těší.“
Související články
