Kvůli 20 cm přišel Staněk o půl milionu: S mým štěstím jsem to čekal!
Už skoro sahal po triumfu. Koulař Tomáš Staněk byl na mítinku v Madridu jedinou sérii od celkového vítězství ve Světové atletické tour, za níž leželo na stole 20 000 dolarů (470 000 korun). Po posledním pokusu Filipa Mihajleviče mu ale zbyla v ruce jen pětistovka za madridské třetí místo. Chorvatský soupeř ho výkonem 21,74 přehodil o 20 centimetrů a zabral celkový titul...
Jak moc nešťastné finále z Madridu mrzí?
„To mě naštvalo hodně. V rozcvičování jsem hodil 21,90 a pak jsem začal moc chtít, začal jsem míchat starou s novou technikou a byl jsem takový stažený a prostě to nešlo. Netrefoval jsem kouli. Chce to čas a víc tréninku, přece jen pod staronovým trenérem jsem dva a půl měsíce. Takže se nedají dělat úplně zázraky.“
Co jste si řekl, když vás Mihajlevič přehodil a v jeden moment jste přišel o 20 000 dolarů za celkový v triumf v Tour?
„Čekal jsem to. Říkal jsem si, že s mým štěstím, by to mohl hodit. A hodil. Nevím, co se mi mohlo vybavit. Bylo to takové celkem nepříjemné. Stejné, jako když mě na mistrovství světa v Londýně Žunič přehodil o pět čísel.“ (Staněk tehdy skončil čtvrtý - pozn. red.)
Jak se vám po takovém závodě usínalo?
„Po závodě jsem byl nakoplý, a ještě tam byl problém s tím posledním pokusem. Takže s tím se blbě usíná... Usnul jsem po jedné hodině a vstával jsem v pět a v půl deváté večer jsem přijel do Ostravy, takže celkem dobrý výlet.“
Po pátečním mítinku v Madridu jste v neděli na mistrovství republiky přehodil 21 metrů, jste s tím po cestovní anabázi spokojený?
„Jo, trošku jsem se srovnal. Chyběly tomu hec a dynamika, bylo to spíš takové házení, jak kdybych šel trénink po posilovně. Bylo to pomalé, unavené. Nohy po přestupu v letadle, chození a nespaní nejsou úplně aktivní. Takže to nejelo odspoda a myslím, že můžu být rád. Tak alespoň se vztyčenou hlavou jsem ukončil halovku a těším se na léto.“
V Ostravě jste výkonem 21,18 metru také jako první český atlet splnil limit na olympiádu...
(směje se) „To ani nevím. Je to dobré. Pro mě tohle ale není cíl - splnit limit. Já si cílů dávám celkem hodně a rozhodně nechci být ten, co jenom plní limity a tváří se, že je super být na olympiádě. Mé cíle jsou trochu jinde a navíc v kouli musí být, abych byl trochu konkurenceschopný. Nedá se bouchat do hrudi za 20,50.“
Halovou sezonu končíte jako třetí muž světových tabulek, želíte ročního odkladu MS v čínském Nan-ťingu kvůli epidemii koronaviru?
„Je to takové půl na půl. Na jednu stranu to je blbé. Teď mi to teda šlo dolů, ale to bylo únavou. Ale formu jsem měl dobrou a technika se začala chytat. Na druhou stranu musím říct, že dlouhé lety moc nemám rád a do Číny je to opravdu dálka. Ale zase bychom tam jeli s předstihem, takže by to bylo asi v pohodě. Trochu se mi ulevilo, že bych letěl do Číny, vrátil se, další dlouhý let do Afriky... Takže na jednu stranu jsem rád, ale vzhledem k formě mě to mrzí. Co se dá dělat, koronavirus je koronavirus...“
V zimě jste se vrátil ke svému bývalému kouči Petru Stehlíkovi, ukázala vám zima, že jste schopen se pod jeho vedením vrátit blíž ke světové špičce, která vloni v létě hodně uletěla?
„Je vidět, že se blížím. Některé pokusy byly kvalitní, ale samozřejmě jsem měl zdravotní limitace. Začátkem roku jsem si natrhl bok, takže před Jabloncem jsem neházel, šel jsem to takovou oťukávačkou. Z místa jsem moc neházel, a ani teď moc nehážu, jenom tak lehce. Teď před Madridem při posledním tréninku jsem si ještě trochu trhnul zaďák, ale naštěstí ho tolik nepotřebuju. Šlápl jsem na břevno, blbě jsem zatlačil a lehce v tom píchlo. Ale ani jsem nešel na sono, nebylo to nic vážného.“
Je na vás znát velká motivace dostat se zase mezi absolutní elitu, i proto jste zřejmě změnil trenéra, který má širší tréninkovou skupinu...
„Samozřejmě. Mně skupina celkem dost chyběla a technika byla taky špatná, takže jsem natrénoval hodně, dřel jsem, nebyl jsem zraněný. A pak když nehážete dost, tak na hlavu je to hodně těžké. Asi už bylo potřeba vyměnit středisko. Měl jsem toho už plnou hlavu a musel jsem jít jinam, kde tomu jdou víc naproti.“
S trenérem Stehlíkem se už připravujete ve vysokoškolském sportovním centru, ale v Ostravě jste ještě závodil v dresu Dukly...
„Počítám, že mě z Dukly asi nepustí. Nevím, tohle se asi zatím nebude řešit. Vím, že prvního mi končí výpověď na Dukle, takže budu přestupovat do VSC. Za což jim musím poděkovat, jak se mě pěkně ujali, a asi budu začínat pod jiným střediskem. Přestup počítám, že bude až na další halu. Na léto to asi nebude.“
