Danu Zátopkovou (†97) poznala v posledních letech hodně zblízka. Iva Roháčková z armádní Dukly strávila s oštěpařskou legendou spoustu času, poznala, jak se s humorem a energií vyrovnávala s bolestmi slábnoucího těla. „Humor jí zůstal. Při posledním televizním rozhovoru třeba říkala: Tak už běžte domů, já si budu trénovat ležení v rakvi…“
Jak jste se tu smutnou zprávu dozvěděla?
„Já se jí dva dny nemohla dovolat. Dva dny měla vypnutý telefon, když mi ráno volali z ÚVNky tu zprávu. Nebyla jsem schopná se zvednout, začal se mi chvět žaludek. Poslední dny byla dobrá. Asi před dvěma týdny jsme seděli před jejími okny s Jardou Priščákem právě v den, kdy ho ministr potvrdil jako ředitele Dukly. Když jsme to Daně řekli, ona seděla na posteli, ruce nahoru: Hurá! Měla slzy v očích, začala ho líbat. My jsme tam chodili furt. Nařizovala, jaké kytky chce na pohřbu, jak mají oštěpaři stát u rakve. I fotku vybrala… Dala i peníze na pohřeb. Jarda z toho byl hotový. Říkal doktorce: Dana plánuje pohřeb. Ona na to: To je dobře, sice tu s námi budete do sta let, ale udělejte si to, ať to máte krásný…“
Co všechno ještě plánovala?
„Chtěla zádušní mši v Břevnovském klášteře. Akorát nevíme, jak to bude s koronavirem. Je to omezení do třiceti osob. Uvidíme, jak to bude…“
Jak na tom paní Dana poslední dobu byla?
„Měla problémy potom, co vloni na podzim oslavila narozeniny. V říjnu po návratu z mistrovství světa v atletice jsem za ní chtěla jít domů, ale dozvěděla jsem se, že je v nemocnici. Od té doby byla v nemocnici, měla dechové problémy, říkali, že je unavená, hodně vyčerpaná.“
Jak často jste ji navštěvovala?
„Chodili jsme tam hodně. Ještě mi slíbila, že do našeho časopisu napíše editorial. Nesla jsem jí další časopisy, aby věděla, jak se editorial píše. Ale říkala: Nevím, jestli to stihnu. Víš co, hlava může odejít třeba zítra. Byla hubeňoučká…“
Zemřela Dana Zátopková. Jak se stala legendou českého sportu?
Video se připravuje ...
Jaké bylo být tak blízko takové osobnosti?
„Cením si toho strašně moc. Postupně jsem ji poznávala. S Emilem Zátopkem jsem se nikdy nesetkala, ale s Danou jsem byla hodně. Poprvé jsem ji vyfotila s tím jejím koštětem (Zátopková v něj proměnila svůj vítězný oštěp z olympiády 1952), když slavila osmdesátiny. Od té doby jsme si byly čím dál bližší, dokonce jsme si po nějaké době začaly tykat. Začali jsme o ni pečovat. Jejím největším pečovatelem byl ale Karel Engel, než zemřel, staral se o ni každý den.“
I ve vysokém věku jí to pořád pálilo, že?
„Když skončila nějaká atletika, vyprávěly jsme si, jak oštěpaři házeli. Všechno sledovala. Nejintezivnější to bylo, když jsem jí pomáhala dávat fotografie do její knížky. K největšímu zlomu u ní došlo, když před lety šlápla na kočku a měla otravu krve. Pak začala špatně chodit, přestala docházet na pravidelné tělocviky. Do té doby pravidelně cvičila, chodila na dlouho procházky. Říkala, že musí ujít aspoň tři kilometry, aby se jí dobře spalo. Přece si nebudu brát prášky na spaní! Pak byla na operaci kyčle, když upadla v koupelně a měla zlomený krček. Z toho se perfektně dostala, poslední rok začala slábnout, už moc nejedla. Když slavila ty narozeniny, tak byla už slabá, špatně se jí dýchalo, byla hodně vyčerpaná.“
Ale pořád ráda žertovala, že?
„To jí zůstalo. Já jsem tam byla naposledy, než byla epidemie. Natáčela tam Markíza, tam byla neskutečně vtipná. Ona třeba říkala: Tak už běžte domů, já si budu trénovat ležení v rakvi. Měla spoustu věcí, že člověka rozesmála. Byla vynikající, vtipná. Jardovi Priščákovi několikrát vynadala, že neumí její písničky. Teď naposledy si zpívali. Ode mě nedávno dostala polštářek s Emilovou fotkou. Kdykoli jsem pak přišla, měla ho vedle hlavy, nebo pod hlavou. Říkala: Konečně jsem zase dostala Ťopka do postele.“
Ve filmu Zátopek si paní Dana, kterou ztvárňuje Martha Issová, měla v jedné scéně sama zahrát, došlo k tomu? Více o filmu ZDE>>>
„Bohužel ne. Měli jediný termín v říjnu a to už byla Dana v nemocnici. Sice ji převezli z intenzivky na normální pokoj, nabízeli jí sanitu, ale už to nešlo. Škoda, že se to nestihlo. Ještě na narozeninách říkala: Je to tady ve Stromovce jen přes vodu, tak já půjdu. Ale v té době na tom už byla blbě. Z filmu viděla pár ukázek a Martha s ní mluvila na jejích narozeninách.“
Hodně blízko k Daně měla i její nástupkyně Barbora Špotáková…
„Bára tam byla někdy v lednu a únoru a pak říkala, že plakala… Byl tam i Honza Železný…“
Říkala jste, že si Dana vybrala fotku, jaká to bude?
„Na vánoční besídce jsem požádala Ivo Fibigera, bývalého moderního pětibojaře, který během dvou dní namaloval krásný obraz. Ona se s ním vyfotila. Líbil se jí, asi čtrnáct dní ho měla na pokoji. Já jsem přemýšlela, že bychom použili fotku z narozenin. Nebo, co fotil Saudek, to je ta, jak tam sedí a vedle sebe má fotku, kde háže. I Dana říkala: Ta by šla…“
