Oštěpařka Barbora Špotáková po osmi letech znovu triumfovala na Zlaté tretře v Ostravě. Navíc parádním výkonem 65,19 metrů. Radost z toho prý měla stejně velkou, jako ze zlatých medailí z mistrovství světa. V Ostravě se totiž světové rekordmance dlouhodobě příliš nedařilo, dokonce stadion přirovnávala k pohřebišti.
Tentokrát o pohřebišti mluvit nemůžete, souhlasí?
„Dneska to nebylo pohřebiště. Ale opravdu jsem k tomu podnikla kroky. Měla jsem mentální koučink a vzala jsem si i nějaké věci. Normálně jsem si vygooglila, jak na to, aby člověk odehnal negativní energie. Připravila jsem se po všech stránkách.“
Co jste si nabalila?
„Nebudu to prozrazovat, ale to si najdete, čím se vyhánějí negativní energie. Můžeme tomu říkat talismany. A mám i dva plyšáky z domova od dětí. Janeček mu šel domluvit, aby mi přál a přinesl štěstí. Připravila jsem si i takové okultní věci. (usmívá se) Hlavně mě tři týdny nebolí achilovky a mám ze sportování zase radost. Když člověk nemůže chodit, tak je to na pytel. Já to vždycky ještě nějak zlomím, ale když můžu běžet, tak je to na mně vidět a je to vidět i na metrech. Za což jsem ráda. Až jsem překvapená, jak to bylo daleko.“
V Ostravě jste znovu vyhrála po osmi letech...
„To jsem nečekala, mám obrovskou radost. Stejnou, jako když jsem vyhrála mistrovství světa. Ostatně Zlatých treter mám míň než titulů mistra světa.“
Počkejte, Tretru už máte třetí, vyhrála jste i v letech 2007 a 2012.
„Myslím, že druhou ne? Třetí? Tak se to vyrovnalo.“
Jak byste popsala první pokus, kterým jste soutěž ovládla?
„Krásně jsem se na to zkoncentrovala. I Honza Železný mi hod chválil. Hned jsem si řekla, že všechny věci, které jsem si připravila, fungují. Děkovala jsem v duchu i paní, která mě na to mentálně připravila. Hlavně jsem ráda, že jsem dokázala, že to i s novým trenérem funguje. Mám dvě děti, to je fakt fofr, kolikrát přemýšlím, jestli to má ještě smysl. A že to smysl má, jsem ukázala. Že to není úplně špatný. Že to jde. Hlavně děkuju pořadatelům, že závod uspořádali, patří jim obrovský dík, protože to nemají jednoduché v dnešní době. Trošku mi to připomnělo rok 2008, kdy jsem 13. září hodila svěťák prvním hodem a tím jsem soutěž zmrazila, protože všichni čuměli. A je to i skoro stejný termín, září mám ráda. Už není vedro, netrápí mě alergie, podzim jsem vždycky měla ráda.“
Nemrzí vás, že se letos nedají plnit olympijské limity?
„Trochu jo, ale věřím, že pokud budu chtít na olympiádu, tak to budu muset dokázat. Tak jsem to vždycky měla. Trošku mi přijde zvláštní, že tohle je zmražené, ale světové rekordy a výkony se počítají. To mi trochu vrtá hlavou. Ale to není moje starost, neřeším to.“
Jaký vypadal mentální koučink, co při něm bylo základní?
„Zbavit se starých nánosů. Těch já nevím kolika účastí tady, kdy se mi tady fakt nedařilo. Měla jsem tu úplně hrozné závody a chtěla jsem to z hlavy dostat. Prostě zapomenout a nějakou minulost si vůbec nepřipouštět. To je hrozně důležité. Nejen ve sportu. Aby člověk uměl jít dál a zapomenul na staré křivdy i v životě. Zbavit se starých nánosů, které rozum ukládá a pořád do hlavy vstupují. Prostě se toho zbavit a jít s čistým štítem.“
Byla Zlatá tretra jiná i díky tomu, že moc fanoušků kvůli limitům v ochozech není?
„Je pravda, že to byl trochu jiný mítink. Všichni tady, i pořadatelé jsou takoví pokornější. Všichni jsou šťastní, že můžou závodit. My jsme hrozně šťastní, že můžeme závodit s diváky. Že to u nás v České republice jde. Jsem ráda, že to i dokazujeme, protože se fakt nemůžeme pořád bát. Mně se tak nelíbí to zastrašování. Nejsem toho příznivcem a jsem ráda, že lidi přišli a že prostě žijeme. Že to pokračuje. Bohužel ten hlavní proud je jinde a ten nás drtí. Ale nesmíme se tím nechat semlít a když to jde, tak uspořádat závod i s velkými omezeními. Jít tomu navzdory. Děkuju za to, fakt.“
