Čtvrtkařka Barbora Malíková našla ideální recept na zrádný kvalifikační žebříček pro Tokio. Místo počítání a spekulací na mistrovství republiky ve Zlíně vypálila rovnou ostrý olympijský limit a v čase 51,23 sekundy se stala královnou šampionátu.
Rivalka Lada Vondrová, která z preventivních důvodů nestartovala, jí chyběla. Barbora Malíková si ale našla svoji vlastní motivaci. Ve Zlíně obhájila čtvrtkařský titul a především si zajistila individuální start v Tokiu, kam míří také se smíšenou štafetou.
V cíli jste vypadala, že času nemůžete věřit...
„Je to něco jiného to běžet a snít o tom čase. Chtěla jsem běžet 51,35, měla jsem to v hlavě už přes rok a minulý rok už jsem si říkala, že to je reálné. Tento rok jsem to potvrdila. Ale je něco jiného to potvrdit, než si to jenom říkat v hlavě.“
Stejně jako před rokem, kdy jste porazila Ladu Vondrovou, jste na mistrovství republiky v životní formě. Co za tím stojí?
(úsměv) „Zeptejte se trenérky (Jana Gellnerová). Je to hodně i o hlavě, do každého závodu nastupuji trošku jinak. Pomáhají mi i takové závody jako je první liga, kde si to jdu na krok, pobavím se s lidmi, je mi tam strašně fajn. A potom mám i závody, kde se fakt musím soustředit. Balanc obou případů je pro mě úplně super. V tomhle náš systém s trenérkou funguje a kvůli tomu běhám tak, jak běhám.“
Kontrolovala jste v cílové rovince časomíru?
„Nemám ráda se na ni dívat, věděla jsem, že se na ni koukat nemůžu, protože pak si říkám, že už to určitě zvládnu. Viděla jsem až v cíli a bylo to neskutečné. Věděla jsem, že i kdyby to šlo o tři setinky nahoru, že ostrý limit stejně dám. A je strašně těžký.“
Co jste říkala na zprávu, že finále nepoběží Lada Vondrová?
„Nebylo mi to jedno. Ladu mám ráda a říkala jsem si, že je strašně fajn, že v Česku běháme dvě na velmi podobné úrovni a můžeme se tlačit. Je mnohem snazší se motivovat navzájem, než běhat jenom na sebe. Chtěla jsem, aby běžela se mnou, bohužel to nevyšlo. Chápu její rozhodnutí a pevně doufám, že si spolu tento rok ještě zazávodíme. Třeba v Tokiu.“
Tam jste se přiblížila už nedávno v Kladně díky rychlému času smíšené štafety, ulevilo se vám díky tomu?
„Určitě, pomohlo to dost psychice, protože už teď můžu říct, že na tuhle sezonu jsem měla cíl dostat se na olympiádu, a to se povedlo. Zatím je to jak v mixové štafetě i v mé vlastní disciplíně. Když jsme zaběhli čtyřikrát čtyři sta mix, tak jsem měla neskutečnou radost a věděla jsem, že už budu moct být více v klidu.“
Zmínila jste, že olympijský čas jste měla v hlavě rok, co se během něj událo?
„Před minulým rokem jsem měla osobák 52,37 a říkala jsem si, že třeba se štafetou by to šlo, že to není nereálné. Poté, co jsem loni v Plzni běžela 51,65, tak jsem si říkala, že tři desetiny jsou akorát pocity před startem, vítr na první rovince nebo to, jak se vyspím, a padne to. Akorát se musely sejít podmínky a takhle jsem to měla v hlavě. Zlomové momenty byly, že mám pořád achillovy paty a musely jsme se s trenérkou naučit s tím žít a asi se to daří.“
Limit jste splnila při poslední možné příležitosti, byl to stres?
„Asi se s tím musím naučit žít a pracovat, protože už je ten tlak se mnou pár let, lidi ode mě očekávají velké věci. Já se před závodem nesmím ohlížet na ostatní a musím si jít za svým a vyšlo to.“
Držíte se tradice vašich treter pro štěstí?
„Tady mám podpisy od svých kámošů a ještě tam nějaké přidám, to jsem stihla včera a dneska. Druhou tretru jsem si chtěla nějak pomalovat, ale pak jsem si říkala, co když to Tokio vyjde, to bych si namalovala jinak. Tam budou namalované a budou tam podpisy kámošů.“
Platí, že po olympiádě letíte za studiem do Ameriky?
„Upřímně nevím, kam bych šla a co by mi vyhovovalo za tréninky tady v Česku. Já to beru jako velkou příležitost se naučit mluvit anglicky, plus obor, který tam mám na Virginia Tech (industrial design), tak není v Česku tak dobře zastoupený a tam je to jeden z těch nejlepších oborů, co ta škola má, tak se to všechno skloubilo. Trenér mi přišel hodně sympatický, píšu si s ním už přes rok, nebo i volám. Myslím, že to půjde líp skloubit, než kdybych byla tady v Česku, a mnohem víc mi to dá do života.“
Témata:
olympiáda, atletika, limit, olympijské hry, sport, mistrovství republiky, mistrovství ČR, Barbora Malíková, LOH Tokio 2021, MČR v atletice, Sport na Heureka.cz
Související články
