25. listopadu 2021 • 04:30

Bendová byla v Tiki Taka: Fotbalistům radím hnusné kopce! Chystá návrat

Autor: Martin Hašek

Vstoupit do diskuse

Video se připravuje ...

Zobrazit více videí

TOP VIDEA

Speciál o Slovácku. Co kouč a kádr? Svědík do Baníku či Plzně? Posunul se, říká Nguyen

SESTŘIH: NY Islanders - Carolina 2:3. Nečas asistencí přiblížil Hurricanes k postupu

VŠECHNA VIDEA ZDE

30zobrazit galerii

V Ďolíčku je kvůli Danielu Köstlovi jako doma a teď už se atletka Nikola Bendová zná i s fotbalovými legendami. Během show Tiki Taka na O2 TV Sport se potkala s Vladimírem Šmicerem a Tomášem Ujfalušim. Svého přítele, stopera Bohemians, chválila za jeho dlouhé sprinty proti Českým Budějovicím. A pro fotbalisty má radu, jak zlepšit sprinterkou rychlost. Ale nebude to zadarmo. „Ty tréninky jsou fakt hnusný!“ varuje Bendová.

Vzpomínka na Tokio ji stále bolestně bodá. V létě 2020 byla Nikola Bendová v životní formě, na své dvoustovce se sunula nahoru historickými českými tabulkami a končila jako čtrnáctá v Evropě. Olympiáda se ale o rok odložila a letos bylo všechno jinak. Svalové zranění Bendové zničilo celou sezonu, včetně olympijského snu. Teď už je zase v tvrdé práci na velkém návratu, z níž si odskočila na pohodový fotbalový večer.

NIKOLA BENDOVÁ

Narozená: 4. listopadu 1999 (22 let)

Největší úspěchy: 3. na ME dorostu na 200 metrů (2016), dvojnásobná mistryně republiky na 200 metrů (2015, 2017), dorostenecká národní rekordmanka na 100 i 200 metrů, juniorská národní rekordmanka na 200 metrů

Osobní rekordy – 100 metrů: 11,41, 200 metrů: 23,16

Jak se vám líbilo natáčení Tiki Taka?
„To bylo super! Točili jsme hrozně dlouho, zapomněla jsem, že se natáčí. Možná to bylo až moc vysmátý… (směje se). Já jsem si to moc užila, seděla jsem tam s velkými hvězdami fotbalu. Hrozně ráda jsem se s nimi seznámila, byli všichni strašně moc v pohodě, panovala super atmosféra. Hrozně rychle mi to uteklo, bavilo mě to.“

Co jste si s Vladimírem Šmicrem či Tomášem Ujfalušim povídala?
„Působili na mě strašně v pohodě na to, jaké mají za sebou úspěchy. Musím se přiznat, že jsem je vůbec neznala. Já fotbal momentálně sleduju kvůli mému klukovi, ale jinak jsem ho vůbec nesledovala. Byla jsem překvapená, jak byli v pohodě, na nic si nehrajou, byla tam strašná sranda. Bylo super, že i když jsou o hodně starší než my, v pohodě jsme pokecali.“

Vy jste mimo jiné chválila dva dlouhé sprinterské výlety vašeho přítele Daniela Köstla ve víkendovém zápase Bohemians proti Českým Budějovicím, jak je na tom z vašeho atletického pohledu?
„Já to hodnotím skvěle! Dan udělal velký progres ve spoustě věcí, jak v pohybu na hřišti, tak celkově ve své životosprávě, která měla vliv na jeho postavu. Potom se cítí líp na hřišti. Občas jsme šli spolu na trénink. Dala jsem mu nějaké tipy ohledně kolen, jak prodloužit krok. On má dlouhé nohy, může té rychlosti dost využít. Možná mě i poslechl, je to hned vidět. A je to vidět i na fyzičce. Běžel přes celé hřiště, ještě přitom zpracovával míč a přešel přes tři hráče, což je samozřejmě těžší než samotný sprint. Chybělo tam mít někoho, kdo by to dotáhnul do konce. Ale Bohemka má super kolektiv. Často hodí na pokec, řeknou si na rovinu: Tohle´s udělal dobře, tohle špatně. Hodně komunikují. Je to vidět na hře, teď měli sice smůlu, ale už se to prolomilo.“

Poznáte na fotbalistech, jestli se věnují atletické přípravě?
„Já musím říct, že zrovna v Bohemce jsou kluci strašně snaživí, pracují i na téhle stránce. Ale takhle to nejde říct. Nevím, jak vypadali před rokem, a jak vypadají teď. Nemůžu říct o každém, ale na Danovi je od doby, co hrál v Liberci, vidět progres.“

Jaké chyby fotbalisti dělají, co byste jim poradila?
„Důležitá je kondice mimo fotbalový trénink. Danovi jsem říkala o jedné věci, kterou tolik fotbalistů neví, že strašně super věc je jít dvoustovkové kopce. Na těch se trénuje rychlostní vytrvalost a zároveň síla. Mají jít sprinty přes celé hřiště, tohle jim může dát sílu, zvedá to fyzičku. My to běháme, ale oni trénují spíš na kratší vzdálenosti, běhají kratší kopce. Já bych doporučila zařadit delší kopce. Tréninky jsou fakt těžký, hnusný… Jsou to laktátové tréninky, že člověk vyhnije, ale do budoucna ho to hodně posune.“

Atletika Nikola Bendová

30 zobrazit galerii

V Tiki Taka se taky mluvilo o tom, že u vás doma občas létají talíře a skleničky…
(směje se) „Samozřejmě, že já rozhodně nejsem ten tichošlápek, když mě vytočí. Tak dvakrát se stalo, že lítaly talíře, skleničky. My to máme v rodině, jsme trošku temperamentní, pak se navzájem smějeme. Určitě to nejsou dlouhé hádky. Pohádáme se a za deset minut jsme v pohodě. Možná jsme trošičku magoři, ale hodně rychle se dáme do pohody.“

Taky jste hodně mluvila o vašem trenérovi Miroslavu Zahořákovi, co na to říkal?
„On fotbal vůbec nesleduje. Ale říkala jsem mu, ať se na Tiki Taka podívá, že jsem o něm mluvila. Popisovala jsem, jak jsme oba opaky, ale možná proto nám to funguje. Trénujeme spolu osm let, jsme úplně jiní, ale možná proto si rozumíme. I přes to všechno, že spolu trénujeme, trávíme čas každý den. Kolikrát je tam tendence ztrácet k trenérovi respekt. Já musím říct, že mám respekt pořád stejný. Je to pro mě frajer, že to se mnou zvládá tolik let. Někdy se štveme navzájem, ale funguje to.“

Když jsme u atletiky, před rokem jste zažila životní sezonu, letos jste místo cesty na olympiádu léčila svalové zranění, jak jste tuhle ránu zvládla?
„Bylo to těžké období, ale Dan, tím že je profesionální sportovec, to chápal. Věděl, co dělat, dost mě podržel. Bylo to strašně těžký. Plný Instagram, plný internet, všude olympiáda. Já jsem na začátku nic nikam nedávala, nikoho jsem neinformovala. To byla možná chyba. Začalo mi psát strašně lidí, kde jsem, co se děje, co mi je. Po skončení sezony jsme odjeli na dovolenou, tak jsem se snažila vyklidnit. Ale stejně to bylo takový…“

Jaké?
„Těšila jsem se, že sezona skončí, až to nebudu mít na očích. Po dovolené jsem se zkoušela vrátit, ještě to stihnout. Byla ale strašně krátká doba od zranění. Doktoři mi říkali, že je strašně tenká hranice, že si to můžu obnovit. Šla jsem do toho s tím, že to risknu. Neměla jsem co ztratit. Zkusila jsem se připravit na první a poslední šanci a na posledním tréninku jsem si to obnovila. Tím pro mě sezona úplně skončila… Pak jsem onemocněla. Myslím, že to bylo spíš z psychiky.“

Co jste v hlavě řešila?
„Je náročné, když člověk ví, že se jeden rok na olympiádu dostal, vloni by to časem bylo v pohodě. Věděla jsem, že kdyby to vyšlo, byla bych na olympiádě historicky první Češka na 200 metrů. To byl můj cíl. Ale hrozně si vážím, že sezona před olympiádou se mi takhle povedla. I díky tomu u mě zůstal můj hlavní sponzor Moneta, podporoval mě i v době, kdy jsem nezávodila. Přitom teď se spíš stává, že jakmile chvíli nezávodíte, sponzoři odchází. Motivovalo mě, že mně věří a dívají se na mě jako na budoucnost českého sprintu.“

Máte to takhle v sobě nastavené?
„Snažím se cíle v sobě neříkat nahlas. Možná jsem si je dřív dávala nahlas až moc. Teď jsem od druhého zranění půl roku, jsem v plné palbě. Šestadvacátého letíme na třítýdenní soustředění na Tenerife, pak ještě znova v lednu. Když mi to bude umožněno, ráda bych tentokrát závodila v halové sezoně. Kvůli přípravě na olympiádu jsem letos halu vynechávala, takže jsem rok v kuse nezávodila, což je náročné.“

Chybí vám závody?
„Člověk potřebuje tu atmosféru, adrenalin. Když nezávodí, je to těžší. Určitě bych ráda šla halu, pokud mi to zdraví dovolí a bude mi to umožněno. Jsem v přípravě, ale ani nevím na co. Před sebou máme mistrovství Evropy, mistrovství světa. Já se soustředím na to, abych se mohla v klidu vrátit tam, kde jsem skončila. Pak se uvidí, kam mě to dostane. Halové mistrovství světa… Nechci říct, že to je můj cíl. Na šedesátce jsem zatím neprodala, co mám. Nejsem halový typ. Jestli se to povede, bude to skvělé.“

Zásadně jste změnila jídelníček, pomáhá to?
„Vyřadila jsem moje největší alergeny. Ale bylo mi doporučeno nevyřadit úplně všechny, pak si alergii zvyšujeme tím, že je vůbec nekonzumujeme. Změnila jsem i spoustu doplňků stravy, mám nového kondičního trenéra. Dělám úplně novou věc, nedokážu to posoudit, ale myslím si, že strava na výkon, regeneraci vliv má. V tréninku se cítím dobře, nabrala jsem větší svalovou hmotu. Snažím se předcházet zraněním, jak to jde.“

Posiluje vás vzpomínka na vydařený rok 2020?
„Určitě, to je právě to, co mě motivuje. Vím o tom, že jsem na to měla, že jsem to dala. Ten rok jsem končila čtrnáctá v tabulkách v Evropě mezi ženami, což je brutální úspěch. Jména, co byla přede mnou, to bylo úplně šílený… Když jsem měla slabou chvilku, pouštěla jsem si svoje závody, které se mi povedly. Motivovala jsem se, že ve sportu to bývá nahoru – dolů, je to součást cesty.“