Janků učí ovládat zbraň i umění přežít: Bezpečnost a mír nejsou zadarmo
Lidi se na něj občas dívali divně, že si ve svém věku hraje na vojáčky. Ale teď už ne. Bývalý výškař a nedávný ředitel atletického svazu Tomáš Janků není zvyklý žít jen ve vlastní krabičce. Dlouhá léta je dobrovolným hasičem, pomáhal jako potápěč záchranář. Účastní se také soutěží v dynamické střelbě a v bojové medicíně. A z těch je teď hit. „Netrhnou se nám telefony,“ popsal období od chvíle, kdy ruský diktátor Putin začal vražednou misi na Ukrajině.
Bylo to uprostřed Prahy a Tomáš Janků tehdy viděl dva týpky z ulice, jak vykrádají auto. „Tak jsem jednoho prostě chytil. Běželi jsme v Praze po hlavních ulicích, mezi auty. Uvědomil jsem si, že mám na sobě adidasky. A říkal jsem si: Nemůže se stát, že bys ho nedoběhnul, to nemůžeš těm botám udělat! To bych si v životě neodpustil,“ vzpomíná s úsměvem. Dávná historka ilustruje, že výškařský vicemistr Evropy z roku 2006 není člověkem, který nechá bezpráví jen tak projít kolem sebe.
A samozřejmě nezůstává stranou ani ve chvíli, kdy Rusko spustilo bezbřehou lidskou tragédii na Ukrajině. Spolu s instruktory, kolegy, kteří trénovali jeho, nyní společně pomáhají všem, co nechtějí jen klidně čekat, když je válka za humny. „Vždy se nás ptali, proč? A my odpovídali: Kdyby něco! A naše heslo, tak trochu zprofanovaně a postaru, ale výstižně, je: Buď připraven. Neznamená to, že jsme příznivci války, násilí či katastrof. Ale chceme na ně umět reagovat,“ vysvětluje.
Co říkáte na situaci na Ukrajině?
„Můžeme o tom mluvit hodiny a hodiny. Jedna věc z toho vždycky vypadne, a to, že válka v takovéhle době a za takových okolností, zvlášť když je do ní vtaženo civilní obyvatelstvo, je vždycky špatně. Válka je strašná věc, kdo ji poznal aspoň z vyprávění, ví, že ji nikdy nechce zažít. Lidi, mezi kterými se pohybuji, v ní byli. Viděli a nyní i my vidíme umírat lidi, navíc i nevinné, děti a ženy. Je to špatně. Vidět válku z obývacího pokoje při večeři a být v ní, je zcela diametrální rozdíl. Je to peklo.“
Jaký vliv má z vašich zkušeností válka na Čechy?
„Uvědomte si, že jsme v roce 2022. Lidi v Evropě si zvykli, že se jich války netýkají. A mnohdy mají pocit, že se jich netýkají ani situace, ve kterých jde o život. A to je velký omyl. Jako by si odvykli být připravení. Můžeme si říkat, jestli dřív branná výchova byla dobrá, nebo ne. Měla politický podtext. Každopádně nás připravovala, abychom v těchto situacích byli schopni reagovat. Pro mladé, pokud nejsou podobně zaměření jako část lidí kolem mě, je mnohdy nejhorší zážitek, že si nepověsí fotku na Facebook či Instagram. Z toho to celé vychází.“
| Narozen: 27. prosince 1974 (47 let) |
| Disciplína: skok do výšky |
| Největší úspěchy: vicemistr Evropy 2006, 3. na halovém mistrovství Evropy 1998, 5. místo na mistrovství světa 2007, 7. na OH 2008 |
| Další kariéra: ředitel organizačního výboru halového ME v atletice 2015, ředitel atletického svazu (2015 – 2020) |
O co přesně se snažíte vy?
„V naší skupině vždycky říkáme, že se připravujeme na věci, kdyby něco. Na různé věci, které jsou součástí našich životů. To neznamená, že jsme militantní, že chceme války nebo že jsme fanatici, jen nás to baví. A nemluvím pouze o schopnosti použít zbraně adekvátním způsobem. Mluvím například i o vztahu k přírodě a schopnosti tam přežít s minimem výstroje i vybavení, umět základní či pokročilé techniky první pomoci a mnoho, mnoho dalších dovedností, dříve samozřejmých. Já jsem léta dobrovolný hasič, taky nechci, aby hořelo. Ale připravuji se na to. A velmi mě uspokojuje, když poté dokážeme pomoci lidem v nouzi. Na situaci, jako je válka, je obecně horší, že se na ni valná část lidí dívala jako na něco, co v naší společnosti již neuvidí, nepočítali s ní.“
Co tím myslíte?
„Jde například i o směřování Evropské unie, pokusy o odzbrojení společnosti v rámci jakéhosi boje proti terorismu, což s tím nemá naprosto žádnou souvislost. Věci spěly k tomu, že společnost začala nebýt připravená. Přesto je v České republice řada spolků s tímhle zaměřením. A věřte mi, jsou tam lidé velmi různých profesí, právníci i popeláři, lékaři i prodavači. Překvapuje mě, kolik lidí je schopných dát svoje vlastní finanční prostředky, aby si zaplatili kurzy bojové medicíny, která učí, jak reagovat, zejména na traumata v boji.“
A daří se to?
„Co je důležité, vy poté umíte poskytnout první pomoc i u dopravní nehody. A
